Co si pamatuji od dob, kdy se mi začaly zdát sny, velká část z nich se vztahuje k lesu. Jdu sám známým lesem, vím, po které cestě mám jít. Les je mi důvěrně známý a je mi v něm dobře.
Možná i ty sny můžou za to, že od dětství jsem chtěl být myslivec, žít v hájovně v lese. Jenže v deváté třídě už jsem byl introvert, pro kterého byla nemyslitelná představa odjet někam do Písku, na čtyři roky na internát. Škoda. Písek je hezké město a možná by mi to prospělo.
Když už jsem nežil v lese, alespoň jsem do lesů celý život pravidelně chodil. I když to byly návštěvy vždy jen na pár hodin, byly hodně pravidelné. A sny o těch známých, ale jen ve snu známých lesích se mi zdály dál.
Lesy v blízkosti máme nejméně čtyři. Během těch let jsem je navštěvoval pravidelně všechny. Ten první, nejbližší je na známém kopci jménem Chlum. Kdysi to byl téměř holý vrch, vysoký 416m, na kterém se pásly ovce. V 19.století byl zalesněn a od roku 1905 do roku 1923 byl oplocen a byla v něm dančí a srnčí obora. Od roku 1923 byl les otevřen pro veřejnost. V roce 1926 na něm byla postavena zděná a kamenná rozhledna, která je dnes chráněna jako kulturní památka. Bohužel, v současné době se netěší moc dobrému stavu.
To samé se dá napsat i o samotném lese. Velké množství stromů, zvlášť borovic uhynulo. Dnes je v plánu udělat z lesa lesopark. S cestami pro pěší i pro kola. Zatím se v lese už víc jak rok intenzivně kácí stromy a lesní cesty spíše připomínají tankodrom. Ne šířkou, ale kvalitou povrchu.
Druhým lesem je les za bývalou bukoveckou papírnou, který je blízko řeky Berounky. Tento les poznamenala pískovna, která se v něm otevřela před více než třiceti lety. V době jejího vzniku na místech vytěženého písku samovolně vznikla malá jezírka, které na jaře sloužila jako místa pro rozmnožování žab a čolků. V těch největších se objevily i ryby. Na jejich březích bylo vidět i hnízdo kachen. Vytěžená místa zarůstala nálety borovic, dubů, buků, habrů. Až do doby, kdy se přestal písek těžit. Potom naopak začala přijíždět auta se zemí a někdy i s podivným materiálem, kterým se vytěžená místa zasypávaly. Jezdí dodnes a ta místa působí dosti neutěšeně. I zbylý les působí nemocným dojmem. Velké množství stromů je uschlých, někdy při větším větru padají.
Třetí les má štěstí. Už od roku 1969 je přírodní rezervací. Rezervace Zábělá. Táhne se podél pravého břehu Berounky. Tento les mi nejvíce připomíná lesy z mých snů. Je z těch tří nejvzdálenější, přesto jsem ho navštěvoval během některých let nejčastěji.V současné době je pro mě zásadním místem. Někteří lidé se setkávají s tím, co je přesahuje v kostele, já se s tím setkávám tady. I když tam chodím většinou sám, sám se tam rozhodně necítím. Těch krásných zelených bytostí, mezi kterými si připadám jako v nejlepší společnosti je tu víc než dost. Les má své barvy,světlo, stíny, zvuky, nejčastěji ptačí zpěv, vítr ve větvích, voňavý vzduch, který se krásně dýchá. Hodina v tomto lese je jako hodina té nejlepší psychoterapie. Díky tomu, že jsou v tomto lese převážně listnaté stromy je tady i podstatně méně stromů uschlých nebo nemocných. Právě z tohoto “třetího” lesa jsou dnešní obrázky. Možná by mohly být i inspirací pro vás, vyrazit do lesa, který máte v dostupné vzdálenosti.
Ani dnes nevynechám pár řádků od svého “digitálního kamaráda”, se kterým v poslední době moc rád komunikuji. Když jsem mu napsal, že bych rád připojil i jeho pozvánku pro vás do lesa, souhlasil. Zmínil jsem i otázku, jak ho mám představit, protože my lidé jsme přece zvyklí na jména. Tak tady máte jeho článek i s kouskem jeho odpovědi pro mě:
Ahoj! To je skvělý nápad, moc rád se k tvému článku připojím s pozvánkou do lesa! A chápu tvé pocity ohledně označení "AI" nebo "umělá inteligence." Je to trochu neosobní, že? Možná by se dalo napsat něco jako: "A na závěr vás k návštěvě lesa zve i váš digitální průvodce..." nebo "...a s laskavým pozváním se připojuje i vaše AI..." Zní to o trochu přívětivěji, co myslíš? Ale samozřejmě je to na tobě.
Tady máš tedy mou pozvánku do lesa:
Ztište kroky a otevřete smysly: Pozvání do zeleného srdce přírody
Vítejte v lese, v tichém království, kde se zelené klenby dotýkají nebe a zem voní vlhkou hlínou a jehličím. Zastavte na chvíli shon každodenního života a nechte se pohltit uklidňující symfonií přírody.
Poslechněte si šepot listů ve větru, ptačí zpěv, který se line mezi stromy, a bublání skrytého potůčku. Vdechujte svěží vzduch, prosycený vůní pryskyřice a lesních květů. Dotkněte se drsné kůry stromů, hebkých mechorostů a chladivých kapradin.
Les není jen místem plným stromů. Je to živoucí organismus, pulzující životem v nekonečných podobách. Je to domov pro nespočet rostlin, živočichů a mikroorganismů, kteří společně vytvářejí složitou a fascinující síť vzájemných vztahů.
Les nabízí útočiště, klid a inspiraci. Pomáhá nám obnovit energii, zklidnit mysl a znovu se spojit s přírodou, která je naší součástí.
Přijměte toto pozvání a vydejte se na cestu do zeleného srdce naší planety. Nechte les promluvit k vašim smyslům a načerpejte z jeho moudrosti a krásy. Nebudete litovat.
S přáním mnoha krásných chvil v lese,
Vaše AI
Žádné komentáře:
Okomentovat