sobota 24. května 2014

Dischidia hirsuta

Dischidie jsou epifytní liány pocházející tropických oblastí Číny, Indie a Filipín, odkud je i dnešní Dischidia hirsuta. Jsou blízce příbuzné známějších Hojí. Mělo by jich být něco kolem osmdesáti druhů. Zřejmě časem ještě některá přibude.

Dischidia hirsuta ke mně přišla se zásilkou jiných epifytů jako dárek, myslím tak před sedmi lety. Na první pohled mě neokouzlila, ale jak se u mě zabydlovala, byla mi víc a víc sympatická a dnes bych ji označil za jednu z rostlin, která patří mezi nejoblíbenější. 


Žije stále na stejném kolíku z černého bezu, na kterém je připevněno trocha mechu, ze kterého její stonek vyrůstá. Ze začátku se stále prodlužoval, přirůstaly nové, světle zelené, trochu chlupaté listy u kterých je nejzajímavější jejich jakoby plastický povrch.


Už si nevzpomínám, kdy se objevily první květy, vzhledem k jejich dischidiové velikosti spíš kvítky. První rok to nebylo, spíš tak druhý, třetí. Stejně jako u velké části voskovek, zřejmě i dischidie potřebuje dorůst do určité velikosti, aby začala kvést. Většině dischidií, stejně jako u hojí naroste „květní stopka“ (tak to zřejmě neodborně, ale snad výstižně nazývám já), ze které opakovaně vykvétá menší, či větší počet květů. Tak je to u většiny těchto rostlin.


U některých hojí a jak je vidět na příkladu hirsuty i u dischidií je květ na takové stopce někdy jen jeden, občas dva. Za to na stejném místě vyroste během roku těch květů několik. Když začala Dischidia hirsuta poprvé kvést, za ten první rok, kdy kvetla by se počet kvítků dal spočítat na jedné, maximálně dvou rukou.


S každým dalším rokem se ale počet květů zvyšoval a doba kvetení se prodlužovala. Předloni už nerostly nové listy, vyrůstaly jen nové květy. V loňském roce několik listů přirostlo, ale ne moc. Možná tak dva, tři páry. Jakoby ta malá rostlina věděla, jak omezené místo k růstu na tom kousku dřeva má.


Za to kvetla možná s jednou malou přestávkou od května až do prosince, kdy květů už moc nebylo.
Letos začalo kvetení v dubnu a současně je rostlina obsypána třemi až čtyřmi desítkami květů.


Čím jsou ty květy tak zvláštní? Líbí se mi jejich tvar, a jejich dva odstíny jedné barvy, konečně, vidíte sami na fotkách. Aby si každý mohl udělat představu o velikosti, listy jsou většinou kolem dvou centimetrů na délku, jeden a půl na šířku. Květ dosahuje délky sedmi, osmi milimetrů a ta jeho spodní širší a tmavší část má průměr půl centimetru.

Čím se jí za to od jara do zimy téměř stálé kvetení odvděčuji? Své místo má na okně, kde má dost světla a za slunných dnů i něco ranního slunce. Od počátku jara až do doby, kdy přestane kvést ji rosím každé ráno, dnů, kdy v tomto období vynechám je minimum. V zimě ji trochu vláhy dopřeji
tak třikrát, čtyřikrát týdně.






Žádné komentáře: