čtvrtek 8. května 2014

Výlet za sleziníkem červeným a podbílkem šupinatým

Některé z mých oblíbených rostlin nemám doma, kde by ani růst nemohly. Když je chci vidět, musím jít za nimi, na místa, kde rostou a kde se jim daří.


Tak už si pravidelně několikátý rok po sobě koncem dubna udělám výlet na celé dopoledne na má oblíbená místa kousek za město, na místa kolem řeky Berounky.


V tuto dobu už se listnáče v lese většinou zelenají, ptačí zpěv mě doprovází celou cestu. Dřív jsem chodil delší trasu, dnes mě stačí její část, která končí u malé skály, v jejích štěrbinách roste malá, ale výrazně pěkná kapradina, sleziník červený (Asplenium trichomanes).


Není to zas taková vzácnost, ti, kdo si v přírodě všímají rostlin si ji určitě už kolikrát všimli. Někdy roste i na starých zdech, dlouho jsem ji vídal na dvou místech, kde v Plzni rostla. Ale stará zeď bývalých kasáren se opravila a starý dům na kterém rostla dostal novou fasádu.


U skály to naštěstí nehrozí a tak když k ní po zimě dojdu, malé kapradiny jsou stále na svých místech. Musím přiznat, že je obdivuji. V těch svislých skalních štěrbinách se moc země a prachu neuchytí. Deště už také nebývají tak vydatné jako v minulosti, ale díky blízké řece je tu zřejmě dostatek vláhy z mlhy.


Na toto místo chodím víc jak třicet let a vždy se u té skály zastavím. Někdy mi napadne, jak dlouho už tu tento malý sleziník, nebo jeho dřívější generace roste. Jasně že víc, než desítky let, možná stovky nebo třeba nějaký ten tisíc? Netroufám si odhadnout. Jen doufám, že alespoň stejně tak dlouhou dobu má před sebou.


Další rostlinou, kterou se při této dubnové vycházce snažím nepřehlédnout je podbílek šupinatý
(Lathraea squamaria), zvláštní parazitická rostlina bez chlorofylu. Dá se nalézt jen v období květu, to je podle příchodu jarních dnů v období března až května. Letos v zeleni okolní vegetace už téměř nebyla vidět a nevědět o místě, kde se nachází, asi bych ji minul.


Květy podbílku jsou velmi zvláštní, trochu, jako z jiného světa. Větší část této vytrvalé rostliny tvoří tlustý a až padesát centimetrů dlouhý oddenek, který jsem ale nikdy neviděl. Jeho kořeny, nebo vlákny proniká do kořenů okolních stromů, ze kterých si bere živiny.


Nebýt tvaru oddenku s květy, svou barvou by mě podbílek šupinatý ani kytku moc nepřipomínal.
Na internetu jsem našel stránky, kde jsou zobrazena i místa výskytu této rostliny u nás. Kromě tohoto místa vím ještě o dalším, přímo v Plzni, kousek od jedné z dalších plzeňských řek, kde podbílek parazituje na kořenech starých javorů.

Jak sleziník červený, tak i podbílek šupinatý jsou doma nejen u nás, ale i na mnoha dalších místech v Evropě.


A na závěr přidám ještě jeden další květ kdoulovce japonského, který krásně kvetl už v místech, kde začíná město na jedné autobusové zastávce.





Žádné komentáře: