neděle 13. září 2015

Catopsis sp. Guatemala II

Jako by se tři z mých čtyřech katopsů domluvily a rozhodly se, že mi konec léta zpříjemní svými květy. Dvěma do rozkvětu ještě nějaký čas zbývá, ten, který jsem koupil pod označením Catopsis sp. Guatemala II spíš už dokvétá.


Jeho kvetení probíhalo téměř měsíc a najednou rozkvetly dva ze tří „sourozenců“. Ten třetí, nejmenší ještě tak nevyrostl, možná proto, že byl ve stínu svého „rodiče“, který mu trochu stínil.


Tu rostlinu předchozí generace vidíte na první fotce. Záměrně jsem ji odstranil až po jejím vyfocení.
Když její potomci začínaly kvést a zároveň začínaly růst jejich odnože, rozhodla se opustit tento svět. Ztratila zelenou barvu, zežloutla a zhnědla a tak nějak zprůsvitněla a zvodnatěla, přímo bylo vidět, jak z ní odchází život.


Po vyfocení na ni stačilo lehce zatlačit, vyvrátila se o odpadla. Tak elegantně končí svůj život některé katopsy. Měl jsem ještě Catopsis sp. Guatemala I, ten se se mnou rozloučil definitivně, ani žádnou odnož nezanechal. Po odkvětu věnoval veškerou energii do tvorby semen, bylo to během obzvláště tmavé zimy před třemi lety. Semena jsem sice zkoušel vysít, ale nevzešla. Možná jsem pro ně neměl vhodné podmínky.


Čím se liší tyto Guatemalské katopsy? Vypadají téměř stejně, jednička má matnější povrch listů, dvojka je má lesklé, zelené, což u té mé rostliny díky zalévání, tedy rosení vodou z vodovodu tak úplně neplatí. Odlišnost se projeví při kvetení. Jednička měla kratší květní stonek s menším množstvím květů, myslím, že tak šest sedm. Snad byly o malinko větší, než u dvojky. Ta to zas vynahradila rozvětveným stonkem květenstvím a desítkami postupně vykvétajících květů.


Že bych si těch květů zas tak moc užil, to nemohu napsat. Oba tyto katopsy mě překvapily dobou svého kvetení. Otevírají se, když se začíná stmívat a zavřou se v časných dopoledních hodinách. Takže květ, který vidíte na fotce, se už zavírá, je téměř odkvetlý. Květy obou katopsů celkem příjemně voní, tedy pokud nekvetou v zimě. To se stalo právě u předchozí generace tohoto katopsu. Asi na nějakou vůni v tom šeru neměl ani pomyšlení.


O katopsy se starám jako o tilandsie, nakonec, jsou to příbuzní a v nekvetoucím stavu mohou některou „zelenou“ tilandsii i připomínat. V období světla a tepla rosím klidně každý den, po zbytek roku nejméně třikrát týdně.


O katopsech je to dnes vše, ještě připojím odkaz na jeden zajímavý dokumentární film:





1 komentář:

  1. Pěkné, zajímavá barva, skoro meruňková. Eva

    OdpovědětVymazat