sobota 29. října 2016

Sansevieria kirkii “Silver Blue” - kytka, která překazila mé předsevzetí

Měl jsem jedno odvážné předsevzetí, že do konce roku k mým počtem až příliš hojným rostlinám do konce roku už žádná nová nepřibude. Snažil jsem se. Vynechal jsem i letošní prodejní výstavu plzeňských kaktusářů. Nechodím do Hornbachu, OBI, místnímu květinářství se vyhýbám obloukem. No, je pravda, že z návštěvy ve Lhotě u Radky a Jirky jsem si přinesl malé semenáčky gasterie a aloe, ale jsou zatím tak malé, že to se téměř nepočítá.


Ale minulé úterý jsem přišel do práce, otevřel poštu a z mailu na mě vypadla nová nabídka od Lukscheiterů. Jejich nabídky považuji za bezpečné, je v nich  většinou plno krásných orchidejí. Ty jsou sice krásné, ale bohudík jsem jejich kouzlu nepropadl. Naštěstí, protože v opačném případě při té široké nabídce a rozmanitosti bych také mohl skončit v blázinci. Někdy nabízejí zajímavé bromélie, ale to si vždy podle pravdy zdůvodním, že na ně prostě už nemám místo.


Tak jsem si jen tak pro zajímavost a pro potěchu oka nad fotografiemi hezkých kytek nabídku otevřel a nejednou ve mě zatrnulo. Uviděl jsem fotku Sansevierie kirkii “Silver Blue”, sansevierie, nad jejímiž fotkami jsem se rozplýval už před pár lety jako nad naprosto nedosažitelným rostlinným klenotem. Mnoho pěstitelů tomu říká špek, ale tento název ve mně evokuje kus tlustého, mastného podkožního tuku prasete, který jako převážně vegetariánsky se stravující člověk nemusím.


Odjížděl jsem na služební cestu, měl jsem pár minut na rozmyšlenou. Chtěl jsem si kytku objednat, ale v tom rozrušení, přímo pohnutí mysli, jsem asi nenaťukal správně heslo a potom už jsem musel vypnout počítač a jít, aby na mě kolegové nečekali.


Na služební cestě jsem byl myšlenkami částečně, nebo spíše převážně nepřítomný. Prodléval jsem v nich u zmíněné sansevierie a sváděl další boj. To už jsem tušil, že předem prohraný. Nebo naopak vyhraný?


Hned po návratu jsem se znovu zkusil přihlásit na zmíněný e-shop pánu Lukscheiterů. Tentokrát jsem uspěl a po chvíli ze  mě spadla tíha rozhodování. Kytka byla objednána. Sice jsem při pohledu na všechna kytkami přeplněná okna, co se v mé blízkosti vyskytují, jisté výčitky svědomí pociťoval, ba i určité pochybnosti o zdraví mého rozumu, ale těšení se na nový přírůstek převládalo.


V posledních několika letech se mě při obdržení balíku s novou kytkou většinou stává, že jsem tak trochu v rozpacích a vyrovnávám se s myšlenkou, zda jsem ten nový zelený přírůstek opravdu tak nezbytně potřeboval. Už to nejsou takové ty druhé vánoce, jako dřív, kdy jsem byl nad novými tilandsiemi a spol., štěstím bez sebe. Tentokrát to zas vyšlo, ten pocit zadostiučinění, radosti a nadšení, že ta krásná, sukulentní “stříbrno-modrá” rostlinná bytost bude se mnou sdílet prostor, čas, dýchat stejný vzduch a pít stejnou vodu. Pro tak zvaně normálního člověka zřejmě pocity nepochopitelné, spřízněné duše rozumí.


Možná by bylo záhodno, kromě fotek, napsat o kytce i nějaká fakta. Podle internetu tato velmi zvláštní forma pochází z provincie Mbeya v Tanzanii. Jsou i pochybnosti, zda je opravdu Sansevierií kirkii, protože oproti ní má přece jen trochu jiný vzhled. Listy jsou velmi robustní, silné a kratší. Jejich barva není stříbrně modrá, ale určitě je moc pěkná. Listy jsou i zajímavě zvlněné a olemované. Rostlina, kterou představuji na fotkách má v nejdelším rozpětí dvou listů 35cm od konce jednoho ke konci protilehlého. Nejdelší list je téměř 20cm dlouhý, 8cm široký. Na výšku je to relativně nízkých 10cm.


Tak koukám, jak jsem se dnes zas rozepsal. Nakonec bych chtěl vyjádřit obdiv a vděčnost Lukscheiterům za to, jaké krásné sansevierie (a jiné druhy) dokážou pro své zákazníky a příznivce rostlin opatřit a nabídnout. Zajímavých sansevierií je víc, tak doufám, že se ještě jiné, zajímavé v příštích nabídkách objeví. Sice mně hrozí, že zas poruším nějaké předsevzetí, ale pokud za jeho porušení budu rád jako za to, o kterém jsem dnes napsal, bude to stát za to.


   

1 komentář:

  1. Ahoj Jiří, rád Tě čtu i když někdy ne zcela pravidelně.
    Obdivuji Tvé bromélky a voskovky ale nejvíc nejraději čtu Tvé nečetné články o sukulentech, které, jak vím, nemáš kam dávat. Proto oceňuji odvahu vměstnat do svých omezených prostor i tuto krasavici. Sám jsem začal tyto přece jen větší kytky nosit do práce.
    Myslím si, že jestli se někdy dočkáš svého skleníku, budeš v něm se svými kytkami i spát.
    Zdraví Jirka M.

    OdpovědětSmazat