O malém, přímo jednom z nejmenších rozchodníků, mexickém Sedum humifusu jsem psal před třemi lety. Dnes mohu přidat pár dalších zkušeností ze spolužití s tímto rozchodníkem.
Připomenu jen, že jeho pěstování probíhalo v té době od května do konce září na lodžii. Potom se přesunulo přibližně na sedm měsíců do kumbálu na chodbě, kde vyčkávalo na dobu, kdy přijdou jarní dny a bezmrazé noci. V době, kdy se opět stěhovalo na balkon bylo vždy velmi zubožené, takové tenké neduživé nitky, kterým trvalo nějaký ten měsíc, než se na čerstvém vzduchu a slunci vzpamatovaly.
V zimě 2014/2015 při tom pro něj nevhodném prostředí rozchodník poprvé a zatím naposled vykvetl. Možná se díky tomu rostlina i dost vysílila a na jaře vypadala ještě hůř než ve stejném čase v jiných letech. Kořeny během zimy odešly a loňské výhonky v sobě uchovaly jen zbytky života v podobě malých zárodků budoucích výhonků.
Na jaře 2015 jsem také zjistil, že pár v loňském roce spadlých stonků tohoto rozchodníku zakořenilo ve vedle stojícím květináči s keříkem přezimujícím na lodžii. Na jaře vypadalo živé v mnohem větší kondici, než to, které přezimovalo v místnosti. Sedum humifusum by mělo být mrazuvzdorné. Ale nakolik se liší naše a mexické mrazy, to je otázka.
Relativně nejlépe a živě vypadající stonky rozchodníku jsem znovu zasadil do misky a malého květináče. Přes léto se pomalu a jistě probudily k životu. Nestačily dorůst do velikosti, jako v předešlých letech. Na podzim jsem se rozhodoval, zda to risknout a nechat je na zimu na balkoně, nebo je jako vždy dát do kumbálu a na jaře je zas křísit k životu.Rozhodoval jsem se tak dlouho, že už byl listopad, potom prosinec...Jak jistě vzpomínáte, poslední dvě zimy byly mírné. Sedum humifusum zůstávalo na “čerstvém” plzeňském vzduchu.
V lednu, tedy myslím, že to byl leden, měly přijít 10° mrazy a to už začalo jít do tuhého. Při představě, jakému teplotnímu šoku by byla rostlina vystavena, kdyby byla v tu dobu přemístěna do kumbálu jsem raději zvolil jinou možnost. Toto období větších mrazů bylo humifusum sice dále na balkoně, ale v krabici, ze zdola i ze shora vycpané novinovým papírem.
Z krabice jsem květináče vytahoval s určitým napětím a ani další týdny do jara jsem si nebyl jistý, zda rostlina přežila. Jak to dopadlo vidíte na dnešních fotkách. Ještě musím dodat, že ten kousek humifusa, který neplánovaně zakořenil v květináči na balkoně přezimujícího malého stromku jeřábu bez ochrany, ty větší mrazy nepřežil. Možná mohu ještě doplnit, že nepřezimoval zcela nasucho. Tak jedenkrát měsíčně, v den, kdy nebyl mráz jsem zem tak spíše symbolicky pokropil.
Nevím, jestli to projde i nadcházející zimu, ale zatím jsem rozhodnutý Sedum humifusum opět nechat na lodžii.
1 komentář:
Roztomilé housenčičky. Nejprve mne napadlou, jakou máte krásnou Avonii. Zimy jsou tak mírné, že jsem včera viděla fíkovník s plody v Poděbradech rostoucí v zemi, již starší keř. Eva
Okomentovat