čtvrtek 29. prosince 2016

PF 2017 (O konci a začátku a koloběhu času)



Zbývá něco přes padesát hodin a a koncovou šestku v datu roku nahradí (šťastná) sedmička.
Jeden rok uplyne, nový přijde, pro někoho důvod k oslavě, pro jiného k bilancování, pro někoho čas k novým předsevzetím a třeba k novým začátkům. Pro někoho den jako každý jiný a jako každý jiný bude mít jen čtyřiadvacet hodin.

Čas se mění s přibývajícími léty, nějak rychleji utíká. Měnil se jistě i s dobou. Nebo doba s ním? Kdysi jsme prý měli společné předky nejen s primáty, ale v dobách mnohem a mnohem vzdálenějších i s příslušníky rostlinné říše. Teoreticky vzato, čas ubíhal, střídaly se dny a noci.
Ale pro ty dávné a zapomenuté, ze kterých jsme se možná v průběhu miliónů let vyvinuly byl jistě úplně něco jiného, než pro nás, pokud existenci času vnímaly.

Co je čas pro stromy? Za každý rok jeden letokruh v dřevu kmenů. Nové listy, květy a plody. Naši předkové, ti, kteří jsou v relativitě času nám na dohled vnímali čas možná i právě podle stromů a rostlin, podle zrání plodů a sklizně úrody. Podle koloběhu opakujících se událostí, ze kterých se se zvyšující moudrostí a znalostí přírody a dějů hvězdné oblohy  vznikaly první kalendáře. Nebo to bylo jinak a tu moudrost nám jako dar přinesli návštěvníci z hvězd?

Na  podobné otázky se odpověď hledá asi tak snadno, jako na tu známou, co bylo první, slepice, nebo vejce. Ono vůbec na ty nejpodstatnější otázky o životě  a jeho vzniku, smyslu a naplnění se těžko hledá odpověď. Možná je život sám učitel a pro každého má odpověď trochu jinou.

Život se za ta tisíciletí změnil. Už nesejeme a nesklízíme, alespoň co se našeho denního “chleba” týká. Sedíme v kancelářích, pracujeme v továrnách a podobně, vyměňujeme drahý čas našeho života za peníze, za které nakupujeme potraviny v supermarketech a šetříme na věci a zážitky, které někdy ani nepotřebujeme.

Vzdalujeme se přírodě, kterou si možná nejvíc užíváme na dovolené, někde ve vzdálených zemích, dokud ji zvyšující se počet turistů a rostoucí populace dovolí mít takovou podobu, jakou by příroda měla mít.

Ale snad není ještě pozdě, ani pro nás, ani pro přírodu. Čas obsahuje nekonečné množství možností vývoje budoucnosti a záleží na nás, co si vybereme, jakým směrem se vydáme a hlavně co uděláme. Věřím, že zájem o rostliny je  tím správným směrem k přírodě a k něčemu pro život pozitivnímu.

A co bych rád všem nám i přírodě do příštího roku popřál? Dobré zdraví, jako základ pro kvalitní život. Čerstvý vzduch, dobrou vodu, dostatek slunce i deště. A pokud je nějaká vyšší moudrost a inteligence nad námi, ať už ji nazveme jakkoliv, tak bych ji prosil o inspiraci, jak zlepšit, co se zlepšit dá, v přírodě i v lidech, na Zemi, v tom domově, který spolu se všemi bytostmi, ať už z říše živočišné, nebo rostlinné sdílíme.      

Pokud někdo v něco vyššího věřit nedokáže, potom mu nezbude nic  jiného, než uvěřit sám v sebe a v to, že něco dobrého pro sebe, pro život a pro přírodu, pro naději, která je k životu potřebná dokáže udělat sám.

Tak ještě jednou to toho roku 2017, hodně všeho dobrého, hodně síly, štěstí, optimismu, dobrých nápadů, radosti a naděje.

        

1 komentář:

  1. Díky Jiří za Tvůj blog i tento článek.
    Zdravíme a přejeme vše dobré po celý tento rok.
    Jirka, Radka, Růženka a spol.

    OdpovědětSmazat