úterý 26. prosince 2017

Hoya griffithii (a její štědrovečerní dárek)

Před pár lety jsem si na stránkách švédské pěstitelky Christiny objevil Hoju griffithii. Přesněji přečetl jsem si její článek o této voskovce. Usídlila se v mé hlavě jako jedna z těch vysněných bájných a těžko dosažitelných rostlin, u kterých jsem měl pocit, že až je získám, můj život se stane rázem smysluplnějším a naplněnějším. Tento pocit je pochopitelně mylný a zavádějící, na druhou stranu pěstování rostlin a společné sdílení  prostoru s nimi má jistě něco do sebe.

Hoju griffithii jsem koupil od polské pěstitelky Edyty, myslím před čtyřmi roky a několika měsíci. Vzpomínám si, že to bylo v září a že celkem brzy pustila ve vodě kořeny.  Následující jaro začala celkem rychle růst. Tedy její listy samy o sobě nejsou žádný zázrak.Ty nejdelší jsou dlouhé až 16 cm, na šířku tak 3 cm. Některé časem zežloutnou a opadají. Na druhou stranu stále přirůstá a nových listů přibývá celkem dost.

To, co je na této voskovce nejpřitažlivější jsou její květy, které jak jsem se dočetl mají mít velmi pěknou vůni. V roce 2015 na podzim se objevilo první květenství, které velmi brzy přestalo růst a opadalo. To se opakovalo i v loňském roce. S tím, že květenstvích bylo snad sedm, možná i více. Květy se zvětšovaly, ale potom začaly blednout jejich stonky a jeden po druhém opadávaly. Smlouval jsem s tou voskovkou, prosil ji, ať vydrží alespoň jediný květ, ale mé přání nebylo vyslyšeno. Tedy v loňském roce.


V letošním podzimu se začala květenství objevovat ještě později, než v předchozích dvou létech. Byl jsem smířený s tím, že zas opadají, což se u dvou prvních také stalo. Ale rostla další a i když v nich většina poupat opadala,  zůstávaly asi tři květy, jejichž stonky byly stále zelené a stále se zvětšovaly. Nesměle jsem si připustil myšlenku, že by snad začátkem nového roku mohl alespoň jeden květ vykvést.


24.12., po štědrovečerní večeři jsem podle svého zvyku obhlížel své kytky a vidím, že z ještě ráno zavřených poupat je na jednom z květenství otevřený jeden květ. A na druhém, kde zbýval už jen jeden jediný se právě otevíral. Květy jsou téměř bílé, průměr asi 3 cm.
Je ještě další varianta této voskovky se žlutými květy. Ta je zřejmě o něco vzácnější.
Na internetu o této voskovce moc informací není. Údajně pochází z Himalájí, z Indie a Číny.

Ty květy byly od Hoji griffithii opravdu moc hezkým  vánočním dárkem. I když jsou zatím jen dva, radost z nich byla velká. Že jsou pěkné, to vidíte na fotkách. Tu zajímavou a z voskovek co znám asi jednu z nejlepších vůní bych asi těžko popsal. Už kvůli ní jsem rád, že se tato voskovka ke mně dostala.


  

Žádné komentáře: