Aloe vallaris - Aloe varimaculata (jedno aloe se dvěma jmény?)

Poslední neděli tohoto září jsem byl přesně na den po dvou letech na další milé návštěvě u Radky a Jirky ze Zelených listů. Patřil jsem mezi příznivce a pravidelné čtenáře jejich článků a stále doufám, že si oba jejich autoři vybírají jen trochu delší oddechový čas a že se na Zelených listech začnou časem objevovat články nové. Z této návštěvy jsem si zas přinesl až příliš nových zelených kamarádů.

Předsevzetí, že už žádný nový nepřibude u nich prostě přestává platit . Tak jsem si mezi těmi novými rostlinkami přinesl Aloe millotii,  a po příchodu domů se přesvědčil,  že to aloe, které už mám doma a které jsem jako millotii koupil a za ně i považoval, je vlastně Aloe antandrroi.  A já pořád proč roste tak jinak, než by mělo, že je tak divně vytáhlé a listy se mu neprohýbají, jak by měly. Tak tedy článek, který jsem o Aloe millotii před nějakým rokem napsal měl být o Aloi antadroi.

Co s tím má společného dnešní aloe? Tak hlavně to, že jsem si ho od Radky a Jirky přinesl právě z té návštěvy před dvěma lety. Také to, že s jeho jménem to není tak jednoznačné.

Dostal jsem dva malé semenáčky, zřejmě z jarního výsevu. Jirka je vytáhl z malého květníku, kde byly s ostatními rostlinkami, ještě před rozsazením. Správnějším výrazem je  asi před pikýrováním. Se jmenovkou Aloe vallaris. To jméno se mi hned zalíbilo, takže jsem si je byl schopen i zapamatovat. Každá z těch malých rostlinek měla po dvou lístcích. Tedy to vytažení z “mateřského” květníku jimi asi trochu otřáslo, zimu sice jakž takž přežila, ale na jaře už měla jen po jednom lístku. Jaro, světlo a slunce jim udělalo dobře. A také to, že na okně jsou přilepená téměř až u skla, mají jedno z nejprotekčnějších míst.

V tomto pro ně druhém  roce jejich života aloe pěkně přirostla, i když dost pomalu a jako by opatrně. Až v letošním roce začala přirůstat podstatně bujněji a předvedla se jako moc pohledná aloe.

Protože mě pochopitelně zajímala, chtěl jsem se o nich dozvědět co nejvíce a tak jsem hledal na internetu. Těch informací o tomto aloi zas tak moc není, co je zajímavé, pod obrázky podle mého těch samých rostlin jsou dvě jména. Vallaris a Varimaculata. Co by naprostý amatér také naprosto netuším, které z nich je správně. Vlastně mě to ani netrápí. Jako vallaris se ke mně dostala, to pěkné jméno se mi pro ně i hodí. Letos je pan Štarha v jarní nabídce nabízel pod názvem varimaculata. Ať už k nim někdo přijde pod názvem jedním, nebo druhým, radost svým novým “majitelům a pěstitelům” udělá tak, jako tak.

A co jsem se kromě této neshody ve jménu zmíněného aloe o něm dál dozvěděl? Tak tedy ať se jedná o jedno jméno, nebo druhé, pochází z jihozápadní Angoly ze skalnatých hřebenů angolské vysočiny. Bližší názvy míst, kde by se měla nalézat jsou Humpata Vlei a Leba Pass. Toto aloe se vyskytuje jak v podobě rostlin silně tečkovaných, tak i  zcela bez teček. Mám tu skvrnitou formu a právě to se mi na ni nejvíc líbí.

Jestli jsem dobře pochopil automatický překlad článku tak rostliny rostou na kyselých křemencových a pískovcových “zeminách” ve výšce 1500-1800 m nad mořem a v jejich lokalitě jsou i poměrně velké dešťové srážky.

Co bych o této krásné aloi ještě napsal. Asi jen to, že je to jedna z rostlin, na kterou se nejčastěji se stále velkým zalíbením dívám, která zatím dobře roste a ze které mám radost.
Ať už má jméno vallaris, nebo varimaculata. 

https://youtu.be/z1JkEp99Fas

Aloe melanacantha, Tillandsia caput-medussae

Ve středu jsem si vzal do práce fotoaparát a přemýšlel, jaká z kytek ještě nebyla vyfocena.
Obě zvolené pro dnešní příspěvek pochází z Akce rostliny Sekce pěstitelů sukulentů.

Jejich letošní akce už skončila. Je pravda, že kvůli nadbytku rostlin jsem jejich nabídku jen zběžně prohlédl. Jako vždy v ní bylo nabízeno hodně zajímavých kytek za ceny takřka symbolické a více než přátelské.

I když jsem si umiňoval, že letos už žádné nové kytky nepřibudou, opak je pravdou. Ale o tom někdy příště. Dnes nabídnu inspiraci na další Akci rostliny, tedy až na příští rok. Je dobré mít se na co těšit.

Aloe na fotkách se jmenuje melacantha a pochází z jihu Afriky. Je blízce příbuzná s Aloí erinacea, která už na těchto stránkách byla také představena. Obě tyto aloe jsou stejného typu a jsou velmi pohledné. Někdy je erinacea uváděna jako Aloe melanacantha var.erinacea. Co mohu soudit podle svých rostlin, melanacantha má listy víc zelené a prohnuté, erinacea má listy rovné a “šedomodré”. Může to být ale i rozdílným umístěním na oknech. Melanacantha má podstatně více slunce.

Nevím, jak stará rostlina tohoto aloe  byla, když ze zmíněné akce před třemi lety v květnu dorazila. Rok, maximálně dva. Po té době je stále ještě ve velmi přijatelné velikosti (květináč má průměr osm centimetrů) a kromě toho slunného místa na okně a podle roční doby odpovídajícího zalití jednou týdně, nic dalšího ke spokojenému růstu nepotřebuje.

Tillandsia caput-medusae patřila ke dvěma prvním tilandsiím, které jsem si před čtvrtstoletím koupil. Přežila, ovšem teď, v posledních letech nějak živoří. Možná se po těch mnohých generacích v našem prostředí projevila degenerace. Ta samá rostlina, kterou jsem tento týden vyfotil, je má druhá rostlina tohoto druhu.

Je pro mě svým způsobem také velmi památná. Když jsem, myslím před dvanácti léty, začal naplno propadat své zelené závislosti a v té době hlavně haworciím, objevil jsem právě Akci
rostliny Sekce pěstitelů sukulentů. V té době byla distributorkou rostlin paní, tehdy ještě slečna Lenka Č.

Na něco jsem se jí tehdy zeptal a nějakou dobu jsme si vyměňovali emaily. Dalším rokem, při vyřízení další objednávky, mi poslala dárek, předka této tilandsie. Je to asi čtvrtý potomek té původní.

Mám ji v práci, zavěšenou na kmínku draceny, přímo na proti velkému oknu. Může být důkazem, že i když jsou tilandsie v bytech s ústředním topením, bez pro ně tolik potřebného letnění a dešťové vody mohou přece jen s jejich opatrovníky pěkných pár let vydržet.

https://youtu.be/1tJp_YVlvSE
https://youtu.be/sNAOUfOBjX4

Aloe juvenna

Aloe juvenna je podle mé zkušenosti jedno z nejvděčnějších aloí a sukulentních rostlin vůbec.

Malou rostlinu jsem si koupil před jedenácti lety a dnes na fotkách z tohoto týdne vidíte její potomky, tedy její odnože.

Ty původní byly už trochu přerostlé, odspoda zaschlé a při mytí oken v práci, kdy mně kolegyně ty největší “hrůzy” vyhazovala a upravovala, padly za oběť jejím estetickým nárokům na to, jak má kytka krášlící pracovní prostředí vypadat.

Aloe juvenna si z toho příliš nedělá a roste spokojeně dál. Kromě této představené rostliny, rostoucí stále v původním květináči o průměru devíti centimetrů jsem ještě pro výzdobu okna u schodiště zakoupil asi o rok později další roslinu, myslím že v OBI. Za nějakých pár desetikorun.  

To jsem zasadil do truhlíku, kde v dostatku, až přemíře prostoru začalo téměř bujet, růst až moc do délky a roztahovat se na úkor ostatních sukulentů z téhož truhlíku. Za to tam poprvé a   také naposledy vykvetlo, později bylo také dosti zredukováno.

Jak je vidět, při lepších podmínkách může trochu víc přirůstat, když je drženo v omezeném prostoru malého květináče, přizpůsobí se podmínkám.

Na Wikipedii jsem se dočetl, že toto sympatické aloe pochází z Keni, kde žije na skalách ve výšce 2300metrů nad mořem. Jeho naleziště je prý jen na jediném místě.

Podle Encyklopedie sukulentů je Aloe juvenna jedno z nejčastěji pěstovaných miniaturních aloí. Vzhledem k tomu jednomu nalezišti někde v horách v Keni, docela obdivuhodné.

https://youtu.be/RbUMKenn5l8

https://youtu.be/jqhgXAGP4Ho

Aloe cv. Lizard Lips

Tak mně v práci začíná kvést jedno malé a vděčné aloe. Vzpomněl jsem si, že jsem ho při téže situaci vyfotil vloni v únoru. Ani sám nevím, proč od té doby nedošlo k jeho představení. Možná proto, že nejsem na aloe zas tak velký odborník a nejsem si zcela jistý, který kultivar Aloe rauhii toto u mě už pěkných pár let rostoucí aloe je.

Mám takový zvyk, že když obdržím novou zásilku rostlin, napíšu si jejich názvy do kalendáře, na ten den, kdy ke mně dorazily. Tak jsem dohledal, že toto aloe má být Aloe Lizard Lips. Tedy proč zrovna ještěrčí rty, to nevím. V mládí jsem se nachytal ještěrek, ale jejich rty mi tedy listy tohoto aloe nepřipomínají. Třeba pěstiteli, Johnu Bleckovi, který toto aloe vypěstoval připomínaly nějakou jinou, exotickou ještěrku.

Tedy pokud je to přesně Lizard Lips. Mně se nějak zdají na fotkách ty kultivary Aloe rauhii podobné. Lizard Lips by měl být multihybrid. Jak jsem z informací na internetu pochopil, zmíněný pěstitel nejdříve zkřížil Aloe descoinsii a Aloe calcarophila. Výslednou rostlinu zkřížil s Aloí bellatula a výsledek nakonec s Aloí rauhii.

Všechna uvedená aloe jsou pěkná, takže výsledek nemohl být jiný. Rostlina je to navíc velmi životaschopná. Důkazem je i to, že na okenním parapetu žije dnes ve třech květináčích. Dva z nich jsou na okně obráceném na jih, jeden na okně na západ. Ty na jižním jsou menší, mají kratší listy, ale jsou kompaktněji rostlé. Na západ obráceném okně jsou rostliny tohoto aloe největší s nejdelšími listy.

Květy se objeví nejméně dvakrát, možná i třikrát do roka. I když toto aloe není “čisté krve” a na nějakou lokalitu v jeho případě nemůže být ani pomyšlení, je to rostlina velmi pěkná a schopná dělat  pěstitelům radost.

Pan John Bleck si při jejím vzniku jistě dost vyhrál a užil si jistě napětí, co z jeho pokusů vznikne. Být učitel, dám mu za jeho pokus jedničku s hvězdičkou, dvakrát podtrženou a doufal bych, že díky jeho hravosti bude sukulentní svět obohacen ještě o nejednu pěknou rostlinu.   

https://youtu.be/yCNKoe6bfRc