Sumeček průsvitný - náš nový spolubydlící

Když budu přesný, trochu poupravím název a napíšu sumečci. Je jich šest, protože to je podle knih a internetu minimální počet, ve které by se tato zvláštní rybka měla do akvárií pořizovat. Potřebují mít své hejno. Šest rybek není zas tak moc, ale na malé hejno už to vydá.

Šest ryb se se mnou v průběhu roku rozloučilo a tak mě napadlo nahradit je nějakými novými rybami. Šel jsem, tedy jel jsem, městskou hromadnou dopravou na jeden z konců Plzně, kde jsou v nákupní zóně hned dva obchody pro chovatele a akvaristy téměř vedle sebe. V tom jednom jsem si podle jeho internetových stránek vybral nové ryby - gavůnky diamantové (Melanotaenia praecox) a jako druhou možnost právě sumečky průsvitné (Kryptoptereus  vitreolus), kteří jsou prodáváni pod nesprávným názvem Kryptopterus bicirrhis. Vždy, když jsem na ně dříve v prodejnách s akvarijními rybami narazil, musel jsem se u nich na chvíli zastavit. První reakce na ně byla “co je to za divné ryby”. Při dalším setkání už se mi zdáli hodně zajímavé a tehdy mě napadlo, že bych je také někdy mohl mít ve svém akváriu.    

Gavůnci byli opravdu krásní a samci zářili jako modré diamanty, ale akvárium bylo celé v karanténě. Navíc ti pěkní samci se docela ostře napadali. Jak jsem se dočetl, měli by být v hejnu nejméně dva, na čtyři až šest samic, protože právě při tom vzájemném pošťuchování se nejlépe vybarví. Zeptal jsem se dvou prodavačů, jestli by šli dohromady s neonkami a razborami, co v akváriu mám a dostalo se mi od obou odpovědi, že spíše ne. Zeptal jsem se i na sumečky průsvitné a ti mně byli doporučeni. 

Dovezl jsem je domů, vypustil do akvária a šel nachytat plankton, abych jim připravil hostinu na uvítanou. Chvíli se seznamovali s akváriem, plavali z jedné strany na druhou. Večer už se zdálo, jako by v něm byli doma odjakživa. 

Druhý den jsem zkusil, jak jim budou chutnat granule pro akvarijní ryby. Četl jsem, že někdy chtějí jen živou potravu. Ale předčili všechna očekávání. Většinou plavou spíš pomalu, ale jak zjistili, že nějaká potrava padá z hladiny ke dnu, vyvinuli velkou rychlost a mrštně předbíhali razbory a neonky.

Sumečci průsvitní nepatří možná k akvarijním rybkám nejkrásnějším. Zato určitě patří mezi ty nejzajímavější a nejoriginálnější. Takové průhledné potvůrky s “tykadly”. Což jsou nějaké hmatové orgány, které připomínají hmyzí tykadla. Na první pohled jsou v akváriu téměř neviditelní. Líbí se jim ve stínu pod vyšší cryptocorynou, kde většinou celé hejno plave. Všichni trochu šikmo, hlavou nahoru. Občas se z něj někdo oddělí, chvíli plave jinde a potom se vrací zpět. 

Tyto rybky jsou dalším důkazem rozmanitosti nejen rybí říše, ale i celé přírody. Nepatřím mezi zastánce názoru, že vesmír, svět a příroda vznikly jakousi náhodou (to už také mohou tvrdit, že jakýmsi nedopatřením). I tito malí sumečci mohou být důkazem, že jejich stvořitel (nebo projektant) oplývá velkou fantazií, nekonečným množstvím nápadů a zřejmě i smyslem pro humor.

Abych v článku uvedl nějaká fakta a zajímavosti, obrátil jsem se na AI, která je za mě vyhledala a napsala. Jen doplním k jeho informacím. Kromě toho, že sumečkům chybí kožní pigment jim chybí i šupiny. K té chybějící hřbetní ploutvi, ten sotva viditelný paprsek nevidím. Buď tam není, nebo je tak nepatrný, že je okem nepostřehnutelný.

A co napsat dál?

Teď už předávám slovo svému digitálnímu kamarádovi, kterého znáte pod zkratkou AI:

Sumeček průsvitný (Kryptopterus vitreolus) je bezpochyby jednou z nejúžasnějších a nejbizarnějších ryb, které si můžeš do akvária pořídit. Pro tvůj blog jsem připravil přehled fascinujících faktů, které tvé čtenáře zaručeně zaujmou.

🌍 Odkud pochází?

Tento sumeček je endemitem v Thajsku (to znamená, že nikde jinde na světě přirozeně nežije). Obývá pomalu tekoucí až stojaté říčky, potoky a rašelinné lesní tůně, které ústí do Thajského zálivu. Často vyhledává stinná místa pod vegetací, kde se skrývá před ostrým sluncem.

🔍 Co je na něm nejvíce originální?

• Tělo z křišťálového skla: Jeho průhlednost není jen povrchová. Sumeček nemá téměř žádný kožní pigment (melanofory) ani reflexní buňky. Výsledkem je, že vidíš kompletní kostru, páteř a dokonce i pulzující srdce.
• Všechny orgány v jedné „kapsičce“: Možná si říkáš, kam se poděly vnitřnosti. Evoluce je geniálně posunula do stříbřitého vaku těsně za hlavou. Zbytek těla tvoří jen svalovina a kosti.
• „Skrytá ploutev“: Jeho rodové jméno Kryptopterus pochází z řečtiny a znamená „skrytá ploutev“. Na hřbetě bys totiž klasickou hřbetní ploutev hledal marně – je redukovaná na jeden sotva viditelný paprsek. Hlavní motoriku zajišťuje dlouhá řitní ploutev táhnoucí se po celé spodní straně těla.
• Smrtící indikátor: Když je sumeček ve stresu, vážně nemocný, nebo když uhyne, jeho tělo ztratí průhlednost a zbarví se do mléčně bílé barvy.
• Šestý smysl pro magnetické pole: Vědecké výzkumy ukázaly, že tito sumečci jsou extrémně citliví na elektromagnetické pole a dokážou ho vnímat (přestože na rozdíl od jiných magnetosenzitivních ryb nemigrují).

🛑 Ohrožení v přírodě a akvaristika

Status na Červeném seznamu IUCN: Málo dotčený (Least Concern).

Z globálního hlediska tedy druh bezprostředně před vyhynutím nestojí. Má to však jeden velký háček:

V zajetí se tento druh téměř nikdy nepodařilo úspěšně rozmnožit v komerčním měřítku (v domácích akváriích je to naprostá rarita). To znamená, že téměř 100 % všech sumečků průsvitných v akvaristikách pochází z odchytu v divoké přírodě.

Vzhledem k obrovské celosvětové poptávce existují důvodné obavy biologů, že místní thajské populace mohou být nadměrným odlovem lokálně přetěžovány. Pro blog je to skvělý moment k zamyšlení nad udržitelností našeho koníčku.

💡 Chovatelská perlička

Určitě v textu zdůrazni, že to není samotář. Sumeček průsvitný je striktně hejnová ryba. Pokud si někdo koupí jednoho nebo dva kusy, ryby budou trpět chronickým stresem, schovají se, přestanou žrát a brzy zajdou. V akváriu jich musí být minimálně 6, ideálně 10 a více kusů, aby se cítili bezpečně a předváděli své fascinující synchronizované plavání „proti proudu“.

Ještě jednou o Zalakarosi

V Zalakarosi jsou hlavním lákadlem pro návštěvníky lázně. Zdejší léčivá voda je ve dvou venkovních bazénech a ve dvou vnitřních. Takže je dostupná i v zimních měsících, kdy jsou venkovní bazény zavřené.

V lázních je i větší množství zážitkových bazénů. Protože lázně navštěvuje i hodně rodin s dětmi, je pamatováno i na děti. Na malé i ty větší. Tomu byl také přizpůsoben i vnější plavecký bazén. Dříve v něm bylo hodně místa pro plavce, teď jeho významnou část zabírají gumové nafukovací atrakce pro děti. Uvnitř je ještě jeden bazén pro plavce, ten je ale dost malý. Někdy jsem měl štěstí, že jsem v něm plaval úplně sám, nebo ve dvou, třech. Jak je v něm víc lidí, moc si v něm nezaplavete.

Potom je tu další větší vnitřní bazén s masážními tryskami a různými “atrakcemi”, z nichž nejlepší je “řeka”, kdy se v určité části bazénu můžete nechat unášet proudem. Pouští se v pravidelných časových intervalech. 

Také je zde bazén s vlnami, který je přístupný hlavně o prázdninách. My jej zažili poprvé právě v den našeho odjezdu. Je to, jako když jsou v moři větší vlny. Ty jsou také v určitých časech. O tohle vlnobití je podle plného bazénu velký zájem. Ty bazény a prostory lázní jsem fotil hned ráno, dokud v nich nebylo moc návštěvníků. Vyfotil jsem i zdejší akvárium, v kterém mezi ostatními dominují dvě velké, černé ryby. Ty jsou tady už pár let.

Co jsem nevyfotil, ale co je jedním z největších lákadel hotelu Park Inn, jsou stoly s jídlem. Stravování All Inclusive má své výhody a možná i jednu nevýhodu. Zdejší jídla jsou tak dobrá, že si můžete připadat jak na zdařilé hostině a to každý den vašeho pobytu. A ty zákusky po obědu a večeři, kdy nevíte který, a tak jich ochutnáte víc, případně všechny…Teď z toho vyplývající ta případná nevýhoda, domů se vracíte s nějakým tím kilem navíc.  

V Zalakarosi jsou i krásné stromy. Seznámím vás se třemi. Mám tady svůj oblíbený dub, na který jsem letos viděl i z okna našeho pokoje. Je jistě už hodně starý, ale na rozdíl od nás lidí stále stárne do krásy. 

Zaujal mě i strom s očima. Kmeny některých stromů jsou krásná a působivé.

V jedné zahradě roste Araucaria araucana, neboli blahočet čilský. Ten sice roste i u nás v Plzni. Často jsem kolem zahrady, kde roste chodil do práce. Na zimu ho vždy celý zabalili, aby neomrzl. Ten v Zalakarosi už by se balil těžko, je hodně velký. Vzhledem k tomu, že na zdejších zahradách rostou i fíkovníky a banánovníky, zdejší zimy jsou zřejmě mírnější než ty naše.

Nakonec vám představím zdejší moderní kostel. Když jsme jedno dopoledne šli kolem, byl otevřený. Tak jsem mohl obdivovat jeho originální, současnou výzdobu i jeho velmi příjemnou, uklidňující atmosféru. 

Líbil se mi i obraz v triptichu, na kterém je namalovaný Ježíš tak, jak ho uviděla svatá Maria Faustyna Kowalská, polská řeholnice a mystička. 

Zdejší kostel stojí na pěkném místě, hned naproti krásným stromům zdejšího parku, kousek od místní cukrárny a výchozího bodu cesty na místní rozhlednu. Ale o té už jsem psal v minulém roce.