Barvy podzimu

Stále ještě je podzim barevný. Ale už začal listopad. Listy listnatých stromů opadají (až na malé výjimky) a podzim, blížící se zimě ztratí svou přívětivou podobu.

Letošní podzim byl zatím hezký. Hodně slunce, relativně i tepla. Až včera jsem sukulenty a kaktusy stěhoval z lodžie dovnitř. Kde budou polovinu roku čekat na slunce, teplo a jaro. 

Do letního Slovinska se ještě vrátím, dnes vás pozvu na podzimní procházku místy,  kterými téměř denně chodím. 

Kolem stromů a keřů, kterým  se během pár týdnů zbarví listy. Někdy jejich pestré barvy 

kontrastují s krásně modrou, podzimní oblohou.

No fotce vám představím dub, který vzešel mým přičiněním. Už je to možná nějakých pětadvacet roků, možná o rok míň, nebo víc. V jednom parku pod krásným dubem jsem také na podzim nasbíral žaludy a při cestě, kde chodím na procházky je zasadil. Z některých už jsou pořádné stromy se silnými kmeny. Na jednom místě, kde zřejmě bylo větší sucho a možná i méně kvalitní zem, živořily dva malé, neduživé. Jeden nepřežil, druhý se po těch letech vzpamatoval a dnes je z něj pěkný strom. Teď na podzim s pěkně vybarvenými listy.

I během letošního roku jsem se snažil vysadit pár stromků. 

Chodím na dvě procházky denně. Ta první je delší, někdy dvou, nebo tří hodinová.

Potom večer na kratší, to už se pomalu stmívá. No, začíná se stmívat spíš rychle. Někdy se vracíme téměř za tmy. 

Na některých těch procházkách vyfotil Martin svým mobilem večerní oblohu těsně po západu slunce. 

foto (c) Martin Hetto

Tvořím s láskou

Slovinsko - Piran

Stačí kousek cesty promenádou kolem moře, a z Portorože se dostanete do Piranu. 

Piran je velmi hezké město na slovinském pobřeží Jaderského moře. Město má bohatou historii. Jeho architektura je ovlivněna italskou kulturou. 

Město leží v západní části Slovinska, blízko hranice s Itálií.

Historie Piranu sahá až do antiky. Původně bylo osídleno Řeky a později Římany, kteří mu dali název "Piranus". V období středověku se město stalo významným obchodním centrem a součástí benátské republiky, což mělo velký vliv na jeho architekturu a kulturu.

Piran je proslulý svou zachovalou středověkou architekturou, úzkými uličkami a malebnými náměstími. Mezi hlavními památkami patří kostel svatého Jiří s vysokou zvonicí, která dominuje městskému horizontu. Historické budovy, jako je Tartiniho náměstí a Palazzo Comunale, odrážejí bohatou kulturní minulost města.

Během středověku Piran prosperoval díky rybolovu, obchodu a mořeplavbě. Město se také bránilo různým nájezdům a konfliktním událostem, včetně námořních bitev s jinými městskými státy.

Po rozpadu Benátské republiky na konci 18. století Piran přešel pod Habsburskou monarchii, což vedlo k dalším změnám v jeho struktuře a kultuře. V 19. století se stal součástí Italského království a po první světové válce se město dostalo pod správu Království SHS (později Jugoslávie).

S fakty k dnešnímu příspěvku mi pomohla umělá inteligence. Tak teď pár postřehů za mě. Piran je město plné barevných domů. Úzkých uliček, ve kterých se zřejmě i v létě díky stínu drží příjemný chládek. 

Ve městě je hodně kaváren, restaurací a jiných míst lákající turisty. Těch tu bylo i na samém konci září dost.

Město má hradby, na které se dá za vstupné vystoupit. Z nich je krásný pohled na město a jeho okolí. Na vedlejší Portorož. V dálce je vidět Itálie a její hory.

Cestou z města k moři jsme míjeli pěkné graffiti a pěknou sovu na zdi. U moře zas pěkné sochy.

V moři u břehu plavaly ryby a medúzy. 

Na závěr trochu vegetace.