Australské trpasličí rosnatky

Můj zájem o masožravé rostliny zapříčinila návštěva skleníku s masožravkami v třeboňské botanické zahradě. Ten zájem o ně nebyl tak úplně nový. Když se před lety v květinářstvích začaly objevovat rosnatky,  jednu jsem si koupil. O několik let později jsem ve výloze květinářství poprvé uviděl mucholapku podivnou. Za pár hodin jsem se tam pro ni vrátil a radost mi dělala možná dva roky. 

Za několik let potom jsem si koupil asi dvě knihy o těchto rostlinách a plánoval si, jaké z nich bych se chtěl pokusit pěstovat, ale nikdy k tomu nedošlo. Až po té zmíněné návštěvě skleníku jsem si řekl, že pokud to chci s masožravkami zkusit znovu, nemohu to odkládat. Na internetu jsem našel tři adresy, na kterých se tyto rostliny dají sehnat. Kvůli horkému počasí a možnosti, že rostliny nepřežijí dopravu jsem vybral obchod, který příznivou okolností sídlil v té samé části města, kde bydlíme. Podle fotografií jsem si vybral dvě australské trpasličí rosnatky a panu pěstiteli napsal, že bych se u něj pro rostliny někdy zastavil osobně.

Jenže adresa už nebyla aktuální, pan pěstitel se odstěhoval už o kus dál. Ale nabídl se, že mi rostliny při cestě do Plzně přiveze. Tak se u mě v bytě za pár dnů objevily australské trpasličí rosnatky callistos a patens. Zpočátku jsem byl trochu překvapen tím, jak moc jsou malé. Ale co jsem asi tak čekal, když přímo v jejich názvu je uvedeno “trpasličí”. Také se mi podle fotek zdála červenější ta více zelená a naopak ta, kterou jsem čekal jako zelenou překvapila sytě červenou barvou. 

Je jasné, že se to zbavení mění podle světla a jiných okolností, ovlivňující to, jak vypadají. Jak jsem se dočetl, tyto rostlinky v průběhu roku svůj vzhled mění. Jak jsem se na ně stále víc a víc díval, zdál se mi jejich miniaturní vzhled i to jak vypadají, naprosto dokonalé. Takové malé, zářivé, exotické, živé drahokamy. 

První fotky patří droseře callistos, druhé jsou drosery patens.

Ta jejich krása ovšem nejvíce vynikla na detailních fotkách. Pro představu o jejich velikosti, ten malý, čtvercový květináč má rozměr 7 krát 7 cm. 

Na tom, jak jsou ty trpasličí rosnatky krásné nemám žádnou zásluhu. Tu má ochotný pan pěstitel, který mi rostliny donesl až domů. Přikládám odkaz, na jeho stránky : Masožravé rostliny - Green Hunters 

Já se teď budu snažit udržet je při životě a snad i vypěstovat jejich potomky, pomocí gemmů, o kterých se dozvíte více z druhé části dnešního příspěvku, který na mou prosbu  napsala AI.

Odkud jsou a kolik jich je?

Tato specifická skupina čítá kolem 50 až 60 druhů (přesné číslo se mění kvůli neustálým revizím botaniků). Téměř všechny jsou endemity z jihozápadní Austrálie. Žijí v tamním středomořském klimatu, což znamená: chladné a deštivé zimy, horká a suchá léta.

Typičtí zástupci, které stojí za to zmínit:

• Drosera scorpioides (Rosnatka štíří): Jeden z největších druhů. Netvoří přízemní růžici, ale roste do výšky (až 10 cm) a připomíná miniaturní palmu.
• Drosera pulchella (Rosnatka krásná): Velmi variabilní, robustnější druh, ideální pro začátečníky. Může mít květy od bílé přes růžovou až po zářivě oranžovou.
• Drosera pygmaea (Rosnatka trpasličí): Jediný druh, který přirozeně přesáhl hranice jihozápadní Austrálie (najdeš ji i na Novém Zélandu). Je mikroskopická a má čtyřčetné bílé květy.
• Drosera callistos nebo Drosera barbigera: Proslulé svými velkými, metalicky oranžovými nebo červenými květy s tmavým středem.

Unikátní superschopnost: Gemmy

To, co tvoje čtenáře zaručeně zaujme nejvíc, je jejich rozmnožování. S příchodem podzimu a zkracováním dnů přestanou rosnatky tvořit lapací listy a uprostřed růžice vyprodukují gemmy – drobné, zelené rozmnožovací šupiny (vypadají jako miniaturní čočka).

V přírodě do nich udeří kapka zimního deště, vymrští je do okolí a z každé gemmy během pár dní vyroste nová, geneticky identická rostlina. Pro pěstitele je to nejjednodušší způsob, jak získat stovky nových rostlin bez piplání se se semínky.

Jak je pěstovat v našich podmínkách?

I když jsou z Austrálie, na okenním parapetu se jim daří skvěle. Stačí dodržet tato základní pravidla:

Faktor - Co trpasličí rosnatky potřebují

Světlo - Maximum, co dokážeš zajistit. Milují přímé slunce (ideálně jižní či východní okno). V zimě u nás trpí nedostatkem světla, proto je v našich podmínkách téměř nutností jim přisvětlovat (postačí obyčejná silnější LED žárovka s denním spektrem).

Zálivka - Používej výhradně mírně kyselou vodu (destilovanou, z reverzní osmózy nebo čistou dešťovou). Pěstují se metodou podmokem – květináč nech stálé stát v cca 1 cm vody.

Substrát - Směs světlé rašeliny a křemičitého písku (případně perlitu) v poměru 1:1 až 2:1 ve prospěch písku. Potřebují vzdušný, dobře propustný substrát.

Nádoba - Pozor na hluboké kořeny! I když je rostlinka velká jako nehet, její jemný kůlový kořen může mít na délku i přes 10–15 cm. Pěstuj je proto ve vyšších, hlubokých květináčích.

Kritické varování pro pěstitele:

Trpasličí rosnatky nesnáší přesazování. Jejich dlouhý nitkovitý kořen se při porušení snadno poškodí a rostlina téměř jistě uhyne. Proto se vysazují jako gemmy přímo do finálního květináče, kde už zůstanou po celý život (který bývá kolem 2 až 4 let).

Letní dormance (spánek)

V létě, když teploty v našich bytech vystřelí vysoko, mohou rostliny uprostřed růžice vytvořit bílé chloupky (stipule), kterými se chrání před úžehem, a zastaví růst. V té době je dobré zálivku mírně omezit (udržovat substrát jen vlhký, nenechávat ho stát ve vodě), dokud největší vedra nepominou.