sobota 22. června 2013

Červené máky, modré chrpy v řepkovém poli

Čím víc roků nám přibývá, tím rychleji utíká čas. Nebo to tak aspoň připadá a díky tomu si můžeme uvědomit, že čas je jednou z největších vzácností. Bohužel v naší kultuře a civilizaci toho víc musíme než můžeme a toho času, který bychom prožívali podle našich představ někdy moc není.


Každý den si chci prožít alespoň kousek podle sebe, a jedním z těch momentů je i kus ranní cesty do práce. Vystoupím o pár stanic MHD dřív a udělám si dvacetiminutovou procházku. Mám to štěstí, že mohu jít cestou do kopce, ze kterého je pěkný výhled na město i na lesy a kopce v okolí. Cesta vede mezi poli, pravidelně se v posledních letech střídá řepka s obilím. Už od konce zimy očekávám skřivana, jehož ranní zpěv nad polem je vždy znovu a znovu zážitkem.


A s končícím jarem a přicházejícím létem pravidelně přichází i další oblíbený čas, kvetou vlčí máky a polní chrpy. Všechno zlé je k něčemu dobré, jak praví přísloví a tak letošní deště přinesly tolik vody, že po nich krásně vyrostla nejen řepka na poli, ale i plevel v ní. Krásný plevel, který obdivuji každé ráno a nedalo mi to, ty máky i chrpy, jsem hned ráno vyfotil.


Ty vlčí máky jsou právě ráno nejkrásnější. Čerstvě otevřené, čtyři okvětní lístky ještě trochu krepové, malinko zmuchlané. Mají krásnou barvu která během dne bledne. Krása, která dlouho nevydrží, ale každým dnem se otvírají nové. V příznivých podmínkách, kdy by bylo teplo ještě na podzim by mohli kvést ještě v říjnu, ale tyto vydrží do doby, než je spolu s řepkou sklidí.


Co o vlčím máku napsat? Je to jednoletá rostlina, rozšířená po celé Evropě, malé Asii a severní Africe. Zavlečená byla do Severní Ameriky, dostala se i na Nový Zéland a do Austrálie. Z jedné rostliny může dozrát až 20 000 semen, která jsou dost životaschopná. Žádná vzácnost, chtělo by se říct, ale když je vidíte ráno u cesty na okraji pole, zdají se být jejich květy jedněmi z nejkrásnějších.


To chrpa polní už je vzácnější. Nesnáší herbicidy a chemii v zemi a tak se z kdysi obtížného plevelu
stala pomalu vzácná rostlina. Není u nás původním druhem. Pochází z jihu Evropy a k nám se dostala v době kamenné spolu s obilím. Je také jednoletá, případně ozimá, tak jako ozimé obilí nebo řepka. Na podzim začne růst, přezimuje a druhý rok kvete, plodí a končí svůj životní cyklus.


Chrpa zaujme svou modrou barvou, ale na první pohled se může zdát, že atraktivitě květu vlčích máků nemůže konkurovat. Možná ne, ale když se dobře podíváte ze shora na její květ, budete žasnout nad tím uměleckým dílem matky přírody nebo jiného stvořitele, který to tu má na své božské svědomí.


Pokud by někoho zajímala květomluva, chrpa prý znamená „jsem šťastný“ a vlčí mák „neprozraďme svou lásku“. Květ vlčího máku se stal symbolem památky vojáků padlých v 1.světové válce.



Pokud byl někdo zklamaný, že se dnes nedostalo na rostlinu z exotických krajů, dnes právě jedna začíná kvést, napravím to příští týden. Dnešním článkem jsem chtěl připomenout krásu domácích a zdomácnělých známých kytek. Možná by pro nás mohly být ještě milejší, protože patří k našemu kraji, k našim domovům a tím pádem i k nám.

1 komentář:

  1. Ja zase cestou do prace obdivuji bilou barvu knotovky a barvy hadince, ten soulad vinove a modre mne znovu prekvapi, chrpu u nas nenajdete, chce lehkou pudu a tady jsou jily. Ale uplne nejvic rada mam drchnicku, znate? Eva Egertova

    OdpovědětSmazat