sobota 15. června 2013

Výstava plzeňského Klubu kaktusářů

Posledních pár let začátkem června, když se blíží další výstava plzeňského Klubu kaktusářů, stávám se víc a víc rozpolcený, jako by dva ve mně bojovali, zda letos jít, nebo vynechat. Ta část mého odpovědnějšího já říká, kytek máš víc než je zdrávo, starej se o ně a nepřidělávej si nové starosti, stejně už je nemáš kam dát. Ten druhý, méně rozumný smlouvá, tak se jenom půjdu podívat, v nejhorším přibude jedna, dvě kytky. Pro ty se místo vždy najde.


V loňském roce jsem se pro jednou ovládl, pokochal se vystavenými a nabízenými rostlinami a koupil jen příručku o pěstování sukulentů, o tom jsem psal téměř před rokem. Jedna nabízená malá zemní bromélie, (možná Hechtie) mě tam ale padla do oka, bojoval jsem s pokušením vrátit se pro ni. Nevrátil jsem se, ale v hlavě mi zůstala. Čím víc se blížila letošní výstava, tím víc jsem dostával chuť jít se přesvědčit, jestli tam na stolech s nabízenými výpěstky a přebytky zase nebude.


Shodou okolností jsem si včera objednal tři rostliny, které jsem měl na předních příčkách ve svém pomyslném seznamu a které se právě včera objevily v jedné zahraniční nabídce. Tak mám vystaráno, myslel jsem si a o nějaké návštěvě výstavy se mi může jen zdát. V noci se probudím, hlavou mi proběhne myšlenka na objednané kytky a vzápětí si vzpomenu na tu loňskou bromélii.


Ten kytkovej závislák zase vyhrál a já už půl hodiny před devátou, kdy výstava oficiálně začínala koupil lístek a hnal se nejdřív prohlížet nabízené výpěstky pánů pěstitelů zdejších kaktusářů. Bylo tam toho víc než dost a nemít všechna místa u oken téměř dokonale zaplněná, asi bych se pořádně odvázal. Ale už se opravdu snažím dodržovat alespoň rozhodnutí, že nové kytky budou z 99% tilandsie, případně jiné bromélie nebo voskovky.

Prohlížím ty krásné sukulenty a kaktusy, všechny jsou za cenu až neuvěřitelně nízkou. Dlouho nevidím tu, kvůli které jsem přišel. Až najednou, mezi malými agávemi jsou dvě, jen dvě dotyčné bromélie.


Oproti loňskému roku o něco větší, chvíli váhám, zda je to opravdu ta kytka, kvůli které jsem přišel.
Hned beru tu, co mně padla do oka o trochu víc, než ta druhá a nechávám si jí v úschově u paní, která zastává funkci pokladní a s kolegyní kaktusářkou účtují návštěvníkům za jejich trnité a sukulentní trofeje, které si z výstavy odnášejí.

Teď se mohu v klidu pokochat vystavenými výstavními exempláři. Na rostliny určené k prodeji už raději ani nepohlédnu. Obdivuji krásné sukulenty a kaktusy, nechávají mě v klidu, protože vím, že v paneláku neporostou. Ale potom zahlédnu bromélii, která mě naprosto dostane. Čtu jméno pana pěstitele, už je mi jasné, že si musím zjistit jméno rostliny i možnosti, zda by mohla být k mání. K pomyslnému seznamu zřejmě přibude další jméno.

Pokud to máte s kytkami podobně, cítím s vámi. Není to jednoduché. Na druhou stranu je tu jedna útěcha, jsou mnohem horší a víc zhoubnější druhy závislostí.



Výstava jako obvykle stojí za návštěvu. I s tím rizikem, že si domů přinesete dalšího zeleného spolubydlícího. Výstava je ode dneška 15.6. 2013 do středy 19.6. Víc informací případný zájemce o její návštěvu najde na stránkách plzeňských kaktusářů.


1 komentář:

  1. Ta tenka, tmava je krasna. Byla jsem dnes v Troji a byla jsem v pohode, chtela jsem Sansevieru, o kterych jste tak pekne psal, nasla jsem francisii, tak. Chtela jsem nejakou stapelii nebo huernii, sehnala jsem obe a konec. Ovsem behavku dostal manzel, co mam hledat, rekni a ja to najdu. Nic. No neco si chtela. To uz mam, Ne nejakou lobivii. Uz ji nechci. Jak se jmenovala. Famataensis. Frnk a je pryc. A za chvili tahne korist. Lobivii a Pachypodium succulentum. Vrat to, to mame. Tak budou dve. Mame dve. No vratil, ale pridal Euphorbii stelatu a Operculicaryi. Mozna nekdo rekne idealni manzel, ale ja to musim nekam vtesnat a starat se a po zime rekne: Kde je ta Operculicarye. Chcipla. Jak je to mozna? Stala tolik penez. Tak. Eva Egertova

    OdpovědětSmazat