sobota 14. března 2015

Billbergia nutans

Dnes představím svou nejstarší bromélii, která je zároveň i jednou z kytek služebně nejstarších. Prožila se mnou nejméně třiatřicet let, možná víc. Tedy jak už je to u bromélií, na ta samá, ale její potomci, nové a nové odnože.


Čínský oves, to je její český název, i když s Čínou nemá nic společného, pochází z Brazílie, Paraguaye, Uruguaye a Argentiny. V době mého mládí byla celkem rozšířenou pokojovou květinou, dnes už má zřejmě dny své největší slávy za sebou. Hlavně díky větší nabídce bromélií, než byla před lety.

Bilbergie nutans patří mezi nejskromnější a nejvděčnější pokojové rostliny, má ale jednu pro pěstování v bytech nežádoucí vlastnost, její trsy se časem rozrůstají do příliš velkých rozměrů.
Vlastně když jsem její odnož před lety dostal, byla umístěná na chodbě paneláku a ne v bytě. Byl to už pořádný trs, zřejmě už někde v pokoji překážel.


Odnož, která šla oddělit dost z tuha jsem tenkrát dal na skříň v kuchyni, kde bylo dostatek světla a tepla. Odměnou byly další odnože a první hezké květy, díky kterým jsem po této bromélii už dlouho před tím, než se ke mně dostala, se zalíbením pokukoval.


Růžové listeny a zelené, modře lemované květy, odlišující se výrazně od květů, které jsem tehdy znal se mně v té době zdály mimořádně exotické. Za nějaký rok už byl trs příliš velký a stěhoval se do mého pokoje, kde sice nebylo tolik světla, ale podmínky byly přesto na tolik vyhovující, že přirůstal dál a dál.


No, nakonec milá bilbergie na té chodbě také skončila, ale po těch letech, kdy její trs tvořilo i větší množství starších růžic už moc okrasným dojmem nepůsobila. Když potom před lety přišlo nařízení, že se kvůli požárním směrnicím musí uvolnit i místa v mezi poschodí, bylo o jejím osudu téměř rozhodnuto.

Nedalo mi to, dvě nebo tři mladé odnože jsem si odnes do práce. Nejdřív jsem je měl na skříni, teď, už opět po přesazení do většího květináče bydlí zas na chodbě. Když jsem si ji nesl na focení, už se pěkně pronesla. Celý trs má tvar oválu, největší jeho šířka je pomalu metr a půl. Jednotlivé listy růžic měří kolem šedesáti centimetrů na délku, tři centimetry na šířku. Květenství je přibližně stejně dlouhé, jako listy, růžové listeny měří kolem deseti centimetrů, samotné květy sedm.


Jaké má tedy tato nenáročná, ale prostorově naopak docela náročná kytka požadavky. Samozřejmě se jí lépe daří na větším světle, kde i lépe kvete. Zalévám jednou, dvakrát týdně, zem by neměla vyschnout, ale myslím, že delší čas přežije, i když se to někdy stane. Občas je dobré nalít vodu i do středů jejích růžic, ty kořeny co má, plní stejně víc funkci upevňovací, než vyživovací. Pokud oddělujete odnože, měly by být alespoň patnáct, dvacet centimetrů dlouhé.


V přírodě rostou bilbergie jako epifyty i jako zemní bromélie. Jeden zdroj, který jsem našel uvádí šedesát čtyři druhů bilbergií. Na stránkách věnovaných broméliím
je uvedeno čtyřicet osm druhů, ovšem čtyři sta dvacet kultivarů bilbergií. Mezi nimi je velké množství opravdu nádherných kytek, možná se k nám také časem některé z nich dostanou.


1 komentář:

  1. Ano ano, i já jsem měla tuto Billbergii jako první bromeliovitou doma po řadu let. Ale nevím, jak dopadla. Je to už moc dávno. Eva

    OdpovědětSmazat