sobota 12. listopadu 2022

O vodě

Už celkem dlouho chci napsat pár řádků o vodě. O životadárném “živlu”, který mám moc rád. Uznávám, bylo už o něm napsáno tolik, že je to jako nosit dříví do lesa. Pro toho, kdo by měl zájem připomenout si známá i méně známá fakta, mám dva odkazy:

Voda – Wikipedie (wikipedia.org)

Zajímavosti a fakta o vodě (ifenomen.cz)




Voda přináší život, může přinášet i pravý opak. Povodně, vlny tsunami. Kdo ví, kolik pravdy může být na biblické potopě, kolik pravdy a mýtů je na bájné Atlantidě. 


Když vezmeme v úvahu, jak nezbytná je voda pro život na Zemi (a možná nejen na ní), určitě vyhraje její pozitivní role. I díky tomu, že život na zemi vznikl ve vodě, tipnul bych to tak na 99,9999%.



Budu mluvit o některých svých zkušenostech s vodou. Už mé nejstarší vzpomínky na vodu, na řeku, louže a jedno konkrétní jezírko ( vlastně byla dvě naproti sobě ) ve mně při mém seznamování s okolním světem vyvolávaly nevšední zážitky. V řece byli tehdy ještě raci, ryby - ty jsou v ní dodnes, říční škeble a vodní rostliny. V těch jezírkách v parku rostly a kvetly lekníny. Žily v nich malé rybky, vodní šneci plovatky a okružáci. To úplně stačilo k dokonalému okouzlení malého kluka. 



Na jaře se v některých větších loužích a menších tůňkách objevily žáby kuňky, brouci potápníci a vířníci a také vodoměrky. Tak to dnes už není, to už je minulost. Tedy doufám, že někde mimo město je takových tůněk plných života ještě dost.


Dlouho jsem neuměl plavat, ale když jsem se to konečně v páté třídě naučil, dostala pro mě voda další rozměr. Dodnes plavání považuji za něco úžasného. Zdravého, osvěžujícího, očišťujícího.



Vzpomenu i na jeden mimořádně horký den na Sicílii, kdy jsme se z městečka San Vito Lo Capo vypravili pěšky do několik kilometrů vzdálené přírodní rezervace Zingaro. Zásoby vody brzy došly a po několika hodinách se dostavila pořádná žízeň. Když už jsme to na rozpálených bělostných kamenech jedné z krásných pláží nemohli vydržet, zkusili jsme najít nějakou další, kde bude alespoň trochu stín. Po cestě jsme narazili na malý domek, snad jenom jednu malou místnost, kde byl nějaký zaměstnanec rezervace, který z velké kameninové nádoby nabíral vodu do kelímků a zdarma ji rozdával návštěvníkům. Tedy vstup do rezervace byl placený. Myslím, že to byla asi ta nejlepší voda, kterou jsem zatím pil.



Nespočítám, kolik vody už jsem asi vypil. Nespočítám, kolik vody jsem spotřeboval na zalévání všech kytek, které jsem kdy měl a mám. A to bych ještě  měl vzpomenout vodu na mytí, sprchování, splachování, vaření. Otočíme kohoutkem a voda teče. Studená, teplá. Pro velkou část z nás naprostá samozřejmost. Pro většinu lidí na této planetě nepředstavitelný přepych, téměř zázrak.



Děkuji vodě za vše, co mi dala a dává, děkuji za jedno z největších okouzlení, když jsem poprvé uviděl moře a zaplaval si v něm. Děkuji za déšť, který v naší zemi zatím stále pravidelně přichází ( byť je těch srážek a podzemní vody o něco méně než dřív. ) Tak ať nám to tak ještě dlouho vydrží.

Žádné komentáře: