sobota 9. září 2023

Dolomity 2023 - poslední dva dny

Předposlední den v Dolomitech začínala naše cesta také v horském středisku Madonna di Campiglio,  u lanovky vzdálené o pár stovek metrů od té ze dne předchozího. Zajímalo by mě, jak to s turistikou na těchto místech probíhalo v dobách bez lanovek. Na ty nejvyšší vrcholky se dostalo zřejmě mnohem méně turistů. Možná to bylo i příznivější pro přírodu. Dnes místní lidé žijí z turistického ruchu a čím víc turistů, tím pro jejich výdělky lépe.




Cestu jsme si oproti ostatním opět zkrátili. Cesta měla vést opět kolem několika jezer. My se vydali k tomu největšímu jezeru, jezeru Malghette. Cesta k němu vedla hezkou cestou mezi horskými loukami a po nějakém kilometru vedla lesem. Sestupovali jsme po mírném svahu. 



Tentokrát vedla trasa po místech pěkně zelených s krásnými borovicemi. Vyfotil jsem dvě,
které byly blízko cesty. Jedna rostla na velkém kameni. 



Lago delle Malghette je opravdu krásné jezero. Nachází se ve výšce 1890 metrů nad mořem. Celé jezero jsme obešli, z každé strany byly krásné výhledy na okolní vrchy. 







Nazpět už to bylo trochu do kopce a na úzké cestě lesem jsme se vyhýbali většímu množství turistů. Když jsme vyšli z lesa, cesta už byla širší a příjemnější. Na jedné louce měli polední siestu zdejší krávy. 



V hotelu nedaleko lanovky jsme si dali pivo - podle sklenic značky Pilzen. Opravdové plzeňské to nebylo, ale v tom horku bylo moc dobré. Na doplnění energie ještě dort sacher zdejší výroby. Potom už zpět na lanovku a do hotelu, kde jsme si v podvečer zaplavali v hotelovém bazénu.


Poslední den se zkazilo počasí. Zatáhlo se a blížil se déšť. Téměř o hodinu před ostatními jsme se vydali k vodopádům kousek za Madonnou di Campiglio. Cestu tam jsme zvládli za mírného deštíku. Na zpáteční cestě už začalo pořádně pršet a do hotelu jsme dorazili slušně promočení. Ještě, že jsme v hotelovém salonku mohli i s našimi zavazadly přečkat až do odjezdu autobusu zpět domů.





Nevím, jestli se do Dolomit někdy vrátíme. Co vím je, že jsou moc a moc krásné a jsem rád, že jsme je dvakrát navštívili. Krásu přírody potřebuji k životu a na zdejších místech je její koncentrace velmi vysoká. Asi tak, jako Dolomity samotné. Rozloučím se obrázky hořce, který rostl malý kousek od vodopádu.






Žádné komentáře: