Dnes jsem chtěl napsat něco o jaru. Za ten poslední týden všechno krásně rozkvetlo, příroda se opět zazelenala. Na začátku týdne jsem vzal foťák a udělal pár obrázků.
Teď ještě zbývalo k nim napsat pár řádků. Jak začít? Napadlo mi zeptat se AI, kterou Martin nainstaloval na počítači.
Zadání znělo : Prosím, napiš mi něco o jaru. Spíš tak trochu poeticky. A během pár vteřin se ukázaly řádky, které si můžete přečíst. Mám smíšené pocity z toho, že umělá inteligence bude za chvíli chytřejší, než většina z nás.
Jaro... ach, to je ten čas, kdy se země probouzí z dlouhého spánku. Cítíš ve vzduchu tu lehkost, ten příslib něčeho nového? Sluneční paprsky se laskavě dotýkají promrzlé země a probouzejí k životu první nesmělé květy. Krokusy a sněženky statečně vystrkují své hlavičky skrz hnědou hlínu, jako by šeptaly: "Už je čas!"
V korunách stromů se ozývá čím dál tím hlasitější ptačí štěbetání, radostná symfonie návratu a nového začátku. Pupeny na větvích pomalu nabírají na objemu, skrývají v sobě zelené tajemství budoucích listů. A vítr? Ten už není mrazivý a ostrý, ale hraje si s prvními lístky trávy, která se zelená s nebývalou svěžestí.
Voda v potocích a řekách se dává do pohybu s novou energií, odráží modrou oblohu a bílé obláčky, které líně plují nad krajinou. Všechno kolem dýchá, roste, pulzuje novým životem. Jaro je malíř s paletou plnou pastelových barev, je to hudební skladatel tvořící melodii probuzení. Je to čas naděje, lehkosti a radostného očekávání.
Žádné komentáře:
Okomentovat