sobota 11. října 2025

Dudince (o plynutí času)

Naposled se vrátím do Dudinců. A do jejich okolí. Začnu jednou významnou návštěvou Dudinců, která je pro nejmenší slovenské městečko asi jednou z nejvýznamějších. V roce 1954 je navštívil Albert Einstein. Jeho utajená návštěva na pozvání esperantisti Ernesta Váni se týkala projektu spojeného s esperantem. Albert Einstein, taktéž příznivce esperanta, bohužel v následujícím roce zemřel a z projektu sešlo. Dnes esperanto, které se mělo stát mezinárodním jazykem a které i dnes ovládají 2 miliony lidí,  zřejmě nahradila angličtina.


Einsteinovu návštěvu v  Dudincích v Česku závidět nemusíme. V Praze v roce 1911 byl Einstein na tři semestry profesorem na pražské německé univerzitě. V Praze o nějaký ten rok dříve studoval i další významný génius, Nikola Tesla. To je rok 1880 - 1881.



V Dudincích jsme měli dva kratší výlety. Jeden na Starou Horu, do malé vesničky obklopené vinicemi. Na ochutnávku zdejších vín a na prohlídku zdejších pivnic. Zatímco v Čechách jsou pivnice místem, kde se pije pivo, na Slovensku jsou pod názvem pivnice místa, která jsou u nás označovaná jako vinné sklípky. 





V jednom historickém stavení jsme se seznámili s historií těchto míst a se zdejšími kroji. Ty se dnes nosí při slavnostních příležitostech, ale dříve se nosily běžně. Zdejší kroj pro ženy se pozná podle toho, že na krku je uvázaná černá stužka. To je na památku 99 mládenců, kteří byli zabiti Turky, poté, co se k jejich vojsku odmítli přidat.





Ve zdejší vesnici jsme kromě vína ochutnali i výborný jablečný koláč a prohlédli si i zdejší, stará stavení. Odvezli jsme si láhev dobrého vína.



Další výlet byl do Súdovců, do malé rodinné výrobny za studena lisovaného oleje. Z té návštěvy nemám  žádné fotky. Za to jsme si koupili dva výborné oleje. Jeden z vlašských ořechů, druhý z lískových a třetí řepkový extra panenský. Tato návštěva  Martina inspirovala natolik, že si ze Slovenska objednal lis na lisování oleje za studena. Už máme domácí řepkový olej.




Nemohu opomenout ani krásné stromy v Dudincích. Na každém místě, kde jsem alespoň na pár dní si oblíbím nějaké stromy, na které se s radostí dlouho dívám. Ty zdejší, pro mě nejoblíbenější, byl trochu šikmo rostoucí smrk, nádherná, dobře rostlá borovice vejmutovka, košatá smuteční vrba a katalpa se zajímavým kmenem. Těch krásných stromů je tady mnohem víc. 




Večer se na hlavní lázeňské promenádě rozsvítí světla a také malé vodotrysky uprostřed chodníků. Také zdejší umělecký, z kovu vyrobený objekt, představující slunce se rozsvítí.



Ty večerní procházky měly pěknou atmosféru.



S Dudinci se rozloučím fotkou dalšího uměleckého, tentokrát sochařského díla, z téže lázeňské cesty. Pokud se nemýlím, má název “čas v kameni”. Pobyt tady byl pěkným závěrem léta, které od té doby přešlo do podzimu.



Žádné komentáře: