Koncem října 2016 jsem napsal první článek o sansevierii kirkii Silver Blue. Je to už téměř deset let, kdy jsem získal tuto rostlinu. Do té doby jsem ji znal jen z fotek na internetu a považoval ji za nedostupnou. Radost z ní byla převeliká.
Proto jsem se o ní chtěl starat, jak nejlépe jsem uměl. Ale příliš velká péče může být zároveň tím nejhorším, co pro takovou privilegovanou rostlinu můžeme udělat. Tak se po nějakých dvou, třech letech stalo, že se krásné, tuhé listy začaly měnit. Jejich povrch se začínal, svraskávat, jako by jim chyběla voda. Tak jsem zaléval ještě častěji, až mě napadlo že se podívám na kořeny. Byly shnilé.
Bylo mi to líto, ale rostlina bez kořenů, s tím už se moc dělat nedá. Tak mě napadlo kytku rozebrat na jednotlivé listy. Ty dát do vody a čekat. Čekání se vyplatilo. Nejprve se objevily kořeny, potom začaly růst nové, malé rostliny. Část těch listů byla ve stínu a těm sice narostly kořeny, ale nové rostliny ne. Ale listů, které bylo na světle bylo dost a nových rostlin z nich také.
Po několika letech jsem přesunul rostliny do té doby umístěné ve stínu na světlo a během pár týdnů i u nich začaly vyrůstat malé rostliny. Přesvědčil jsem se, že listy ve vodě vydrží dlouho. Stále tam jsou, už nějakých pár let a nové a nové rostlinky se na nich vyvíjejí opakovaně. Píšu ve vodě, ale pochopitelně je ve vodě jen spodní část listu, ze které vyrostou napřed kořeny a potom i malé rostliny. Když mají dva, tři listy a hlavně už kus nového oddenku s alespoň jedním kvalitním kořínkem, rostlinu uříznu, ránu nechám pár dnů zaschnout a rostlinu zasadím. Do substrátu pro sukulenty, teď také pamatuji na drenážní vrstvu z kamínků na dno, aby se už neopakovalo to, co u původní rostliny.
Tak se z “tragédie” nakonec stal úspěšný botanický pokus, díky kterému přišlo na svět už více nových rostlin. Zakořenit sansevierii ve vodě, to jsem pochopitelně nevymyslel, to už je dlouho praktikovaná metoda množení těchto rostlin. Pěstovat si rostlinu “od mala” je také větší zážitek, než když ji dostanete velkou “hotovou”.
Sansevierii Kirkii Silver Blue vám dnes představuji ve třech různě starých rostlinách, všechny jsou potomky té původní. Té první, nejstarší může být tak pět let, té druhé něco mezi dvěma až třemi roky. Té nejmladší je necelý rok. Když tato rostlina dosáhne určité velikosti a věku, myslím tak kolem čtyř, pěti let, přestávají ji přirůstat nové listy, ale těsně vedle sebe vypustí novou odnož. Rostliny zalévám každý týden, přiměřeným množstvím vody. Na podzim a v zimě také, ale velmi opatrně. A to z důvodu, že jsou celý rok u okna, na světle a i v zimním období v teplotě kolem dvaceti stupňů. Jak je patrné i z dnešního příspěvku, víc ublížit ji může přelévání, než jeho opak.
Sansevieria Kirkii Silver Blue dnes už není vzácností, na internetu je nabízená často a za přijatelnou cenu. Nakonec proč ne, když se poměrně snadno a dobře množí.
Žádné komentáře:
Okomentovat