Dnes to bude po delší době o jedné tilandsii.Už nevím, kdy jsem se o její existenci dozvěděl. Předpokládám, že to bylo více než před dvaceti lety a byla to krátká zmínka o ní v jedné z dvou mých knih o tilandsiích. Že je to “zelená” tilandsie a má větší, voňavé květy. Od té doby jsem sledoval, jestli se objeví v nabídce českých pěstitelů a obchodníků s tilandsiemi. Vyhlížel jsem ji dlouhé roky, ale našel jsem ji jednou na ebay, ze zahraničí, ale tehdy jsem si na objednávku netroufl. Před pár týdny mě napadlo, že se podívám (jen tak ze zvědavosti) na nabídku tilandsií u Lukscheiterů. Nechtěl jsem nic kupovat, na to, že jsem dlouhá léta chtěl hamaleanu jsem téměř zapomněl. No a právě v jejich nabídce jsem ji našel a okamžitě ji objednal. Asi právě včas, dnes už ji v nabídce nemají.
Když ta vzácnost přišla, potvrdil se můj předpoklad, že na samotné nekvetoucí hamaleaně toho moc zajímavého není. Zelená tilandsie, připomínající catopsis morreniana, ale větší. Listy na první pohled i dotek působí měkce, křehce, téměř zranitelně. Ten dojem by mělo vylepšit květenství, složené z většího množství květních “klasů”, vyrůstajících na jednom stonku. Květy až 3 cm velké, modro bílé, nebo nafialovělé. Vonící.
Hamaleaně jsem vybral protekční místo na horním regálu pro tilandsie na okně. Má tam teplo, světlo a v podvečer i trochu slunce. Až do jeho západu. V jednom článku zahraničního autora jsem se dočetl, že potřebuje vyšší vlhkost a rosení každý den. Ale takové, aby voda brzy vyschla, zvláště při nižších teplotách. Píše tam, že v jejím středu může být voda, ale neměla by tam být, pokud se začíná vyvíjet květenství. Také uvádí, že by se hamaleana neměla pěstovat venku. O hamaleaně jsem si “povídal” i s AI,to, co mi napsal také přidávám. Po její první odpovědi jsem si chtěl ještě ujasnit, zda voda může, nebo nemůže být ve středu růžice, jak bylo doporučeno v tom zmíněném článku. O tom je druhá polovina příspěvku AI. Je pravda, že u mě nemá to požadované proudění vzduchu. Tak si na ten střed musím dát pozor, zvláště v době, kdybych v něm uviděl snahu o vyvíjející se květenství. Možná se ho někdy dočkám, možná nedočkám. Každopádně bylo velmi potěšující získat tilandsii, kterou jsem léta “vyhlížel” a už byl přesvědčen, že je to další z položek nesplněných kytkových přání.
Protože se mi dvě fotky zdály málo, Martin mi vyfotil i jiné tři tilandsie, které už za ty roky co je mám zdomácněly, přizpůsobily se nabízeným podmínkám, ale ještě nikdy nekvetly. První dvě jsou u mě více než třináct, čtrnáct let. První straminea, druhá latifolia. Třetí, magnusiana, dárek od paní Evy E., trochu méně, nějakých sedm, osm let.
AI:
Tillandsia hamaleana je fascinující rostlina, která v rámci svého rodu patří k těm elegantnějším a vizuálně zajímavějším kouskům. Pokud o ní píšete článek, je dobré vědět, že se liší od mnoha běžně prodávaných "stříbrných" tilandsií svým vzhledem i původem.
1. Původ a přirozené prostředí
- Domovina: Tato rostlina pochází z Jižní Ameriky, konkrétně se vyskytuje v Ekvádoru a Peru.
- Biotop: Neroste v suchých pouštích, ale spíše v horských mlžných lesích (v nadmořských výškách mezi 1000–2500 m n. m.).
- Způsob života: Je to typický epifyt, což znamená, že v přírodě roste přichycená na větvích stromů. Kořeny používá pouze jako "kotvu", nikoliv k čerpání živin z půdy.
2. Vzhled a charakteristika
- Listy: Má měkčí, sytě zelené listy uspořádané do otevřené růžice. Na rozdíl od pouštních druhů nemá tak hustý pokryv stříbřitých šupinek (trichomů), což napovídá, že potřebuje více vlhkosti.
- Květenství: To je její největší chlouba. Vytváří vysoký, často větvený stvol s plochými klasy. Listeny (klasy) bývají zbarvené do fialova nebo růžova a samotné květy jsou bílé s fialovými okraji. Co je u tilandsií vzácné – květy této rostliny příjemně voní.
3. Nároky při pěstování v bytě
Při pěstování v interiéru je nejdůležitější simulovat její domovské "horské" prostředí – tedy dostatek světla, ale ne spalující žár, a vysokou vzdušnou vlhkost.
Světlo a umístění
- Nepřímé světlo: Potřebuje velmi světlé místo, ale nesnese přímé polední slunce, které by mohlo popálit její jemnější listy. Ideální je východní nebo západní okno (za záclonou).
- Proudění vzduchu: Jako každá "vzdušná rostlina" miluje čerstvý vzduch. Nesvědčí jí uzavřené vitríny bez větrání nebo kouty, kde vzduch stagnuje.
Zálivka a vlhkost
- Pravidelné rosení: Vzhledem k jejímu původu z mlžných lesů vyžaduje rosení častěji než stříbrné druhy – v létě klidně obden, v zimě cca 2× týdně.
- Koupel: Jednou za 1–2 týdny ji můžete celou na 20 minut ponořit do vlažné vody.
- Důležité pravidlo: Po namočení musí rostlina do 3–4 hodin uschnout. Nikdy nesmí zůstat stát voda v "srdíčku" (středu růžice), jinak začne hnít. Doporučuje se ji po koupeli nechat oschnout hlavou dolů.
- Voda: Nejlepší je dešťová nebo převařená (odstátá) voda. Příliš tvrdá kohoutková voda ucpává šupinky na listech, kterými rostlina dýchá a pije.
Teplota a hnojení
Teplota: Vyhovuje jí běžná pokojová teplota (18–25 °C). V zimě by neměla klesnout pod 12 °C.
Hnojení: Stačí jednou za měsíc přidat do rozprašovače slabou koncentraci hnojiva na orchideje nebo bromélie (cca 1/4 doporučené dávky).
1. Rozdíl v proudění vzduchu (Klíčový faktor)
V ekvádorských horách sice prší nebo padá mlha denně, ale rostliny jsou vystaveny neustálému, silnému proudění vzduchu. Voda v růžici se tedy neustále "hýbe", okysličuje a přirozeně odpařuje.
V bytě: I když je teplo, vzduch bývá statický. Voda v hlubokém středu růžice se může stát stojatou kaluží, kde se při nedostatku pohybu vzduchu rychle množí bakterie a plísně.
2. Kdy si "cisternu" dovolit?
Pokud máte v bytě ideální podmínky, vodu v růžici mít můžete, ale za určitých pravidel:
- Letní měsíce: Pokud je rostlina na velmi světlém, teplém a dobře větraném místě (třeba i letněná venku v polostínu), voda v paždí listů jí prospěje.
- Čerstvá voda: Je nutné starou vodu pravidelně "vyplachovat" novou, aby nezačala zahnívat. Stačí ji při zálivce nechat přetéct.
- Kvetení: Tady pozor! Jakmile začne hamaleana nasazovat na květ (stvol roste ze středu), voda v růžici musí pryč. Květní stvol je náchylný k zahnívání mnohem víc než listy.
3. Zimní riziko ("Studené nohy")
I když máte v bytě pocitově teplo, parapety oken bývají v zimě ochlazovány mikroprouděním studeného vzduchu zvenčí.
Kombinace voda v růžici + chladný kořen/podklad je pro tilandsie rozsudek smrti. V zimě je tedy bezpečnější pěstovat ji spíše jako klasickou "vzdušnou" rostlinu a spoléhat jen na rosení listů.
Žádné komentáře:
Okomentovat