Před rokem jsem napsal příspěvek o tom, že nám k naší “domácí botanické zahradě” přibyla klec s dvěma chůvičkami. Jak se ukázalo, byly to dvě samičky, které i bez samečků opakovaně snášely vajíčka. Na těch ukázněně seděly, v nějaké naivní představě, že se z nich něco vylíhne.
Když po určité době poznaly, že se mladých nedočkají, vajíčka z hnízda vyházely, někdy i rozklovaly. Po nějakém čase se pokus znovu se stejným neúspěchem opakoval. Jedna z nich, taková světle hnědá, trochu do zrzava měla vždy před tím, než začala snášet vajíčka nějaké zdravotní problémy, které vždy po dni, dvou přešly. Ty se dostavily i koncem července, ale bylo vidět, že je to zřejmě vážnější. Jeden den vypadala dost špatně, nezajímala se o krmení, ani o strouhanou mrkev, ke které vždy rychle jako první přilétla. Jen vyhledávala blízkost té druhé, ke které se přitiskla, jako by u ní hledala pomoc.
Ony měly hezký vztah, spaly ve společném hnízdě a často seděly vedle sebe, přitisknuté k sobě. Druhý den ráno byla ještě v hnízdě, zatímco ta druhá už létala v kleci. Když jsem ke kleci po chvíli přišel, byl jsem svědkem toho, jak do ní ta druhá jemně strkala zobáčkem, ve snaze ji probudit. Neprobudila se, už z klece odletěla, tedy pokud i malí ptáčci mají duši.
Nechtělo se mi jí házet do popelnice a tak jsem ji odnesl do přírody, kterou co by uměle vyšlechtěný druh okrasného ptactva nikdy nepoznala. Co s jednou chůvičkou? Sama být nemůže, je to společenský ptáček. Nedávno jsem viděl v jedné prodejně párek rýžovníků, žluté a oranžové kanáry, tak jsem se svého digitálního poradce, AI zeptall, jestli by se spolu snesli. Odpověděla, že s rýžovníky i s kanáry určitě ne, leda tak se zebřičkami a to ještě s otazníkem.
Přiznám se, že ty dvě chůvičky mně přišly trochu nudné, tak jsem chtěl nějakou změnu. Odpoledne jsme zašli do blízké prodejny, kde měli jak chůvičky, tak zebřičky. Vybral jsem zebřičku typicky zbarveného samečka (pan Trumpeta, podle jeho “zpěvu”, připomínající dětskou trumpetu) a téměř bílou samičku (Sněhurku). A Martin chůvičku s modrým kroužkem na ptačí nožičce. No, je to i podle zpěvu sameček a už párkrát došlo o pokus o velmi blízký kontakt se samičkou. Tak pokud budou další vajíčka, možná z nich i něco bude a my budeme mít starost, co s mladými.
V první moment, kdy byli noví obyvatelé vypuštěni do klece byl pro “starou” chůvičku šok. Ale už po pár hodinách se tiskla k novému chůváčkovi a večer už se spolu v hnízdě ukládaly k spánku. Na protější stěnu jsme umístili druhý košík, ale o ten nebyl zájem. Až po jeho přemístění, vedle starého košíku.
Teď si chůvičky vystlaly kokosovými vlákny svůj košík. A zebřičky, které tohle nezvládají jim ho chtějí obsadit. Když jsem jim do toho jejich košíku ta vlákna nějak smotal a upravil, tak jim to zase sameček chůvičky kradl, nebo to vyhazoval z hnízda. Tak po až moc velkém klidu, který v kleci byl, je nyní spíš trvalý neklid. Vypadá to tak, že klece budou dvě - a bude zase klid.
Žádné komentáře:
Okomentovat