Pukol indický (krepová myrta), dub cesmínovitý a oliva

Asi nebudu jediný, kdo si z dovolené u moře přivezl nějaký řízek rostliny, nebo semena z keřů a stromů, které se v jeho zemi, kde žije nevyskytují. Pamatuji si na první dovolenou u moře, ze které jsem si mimo jiné přivezl semena palmy, která se mnou potom žila více než 35 let. Tak to se už nezopakuje, i kdyby semena, která jsem si letos přivezl (jak tomu říkám, pro botanické pokusy) byla zasazena a potom také i vyrostla.

Semena pukolu indického, také nazývaného krepová myrta jsem si ze Slovinska přivezl už při jeho první návštěvě. Přiznám se, nezasadil jsem je. Nebylo místo, byly jiné nové rostliny. Teď jsem si je přivezl znovu a na jaře je pravděpodobně zasadím. Jak jsem zjistil, tato rostlina se prodává i v našich zahradnictvích. Možná se v nich prodávají nějaké odolnější a zimovzdornější kultivary, než ten, který roste na jihu ve Slovinsku. Zeptal jsem se tedy AI, která mi poskytla zajímavé informace. 

Já přidám fotky. Zaujal mi nejen svými květy, ale i tím, jaký měl pěkný kmen. Výška tak kolem tří metrů a dvě různé formy. Několik stromů s květem růžovým, jeden s tmavší, červenou barvou.

Digitální poradce AI:

Pukol indický (Lagerstroemia indica), kterému se v anglicky mluvících zemích přezdívá „krepová myrta“ (Crape Myrtle) pro jeho květy připomínající krepový紙, je úchvatná dřevina.

Jak je to s tou mrazuvzdorností v ČR?

Výrobci a zahradnictví uvádějící mrazuvzdornost až -20 °C (či -21 °C) sice úplně nelžou, ale tento údaj vyžaduje důležité „ALE“:

• Kořeny vs. nadzemní část: Mrazuvzdornost do -20 °C platí většinou pro kořenový systém v dobré drenáži a v dospělosti. Nadzemní část a mladé letorosty obvykle namrzají už při teplotách kolem -15 °C až -18 °C.
• Kultivar je klíčový: Původní divoký druh z Asie snese jen velmi mírný mráz. Na trhu se dnes prodávají nově vyšlechtěné mrazuvzdornější kultivary (často hybridy jako 'Pink Velour', 'Red Rocket', 'Berlingot Menthe' apod.), které zimu v Česku zvládnou o poznání lépe.
• Problem s kvetením (Český problém): I když pukol zimu přežije a na jaře znovu obrazí od kořenů, v našich podmínkách má problém s kvetením. Kvete totiž až na novém dřevě od srpna do října. Pokud mu zima spálí výhony až k zemi, nestihne v krátkém českém léte dostatečně narůst a nasadit poupata dříve, než přijdou podzimní mrazíky.
• Doporučení pro výsadbu: Pro pěstování celoročně venku zvolte nejteplejší a nejslunečnější místo u jižní zdi domu (mikroklima s akumulací tepla), na zimu důkladně zamulčujte kořeny a kmen obalte textilií. Jinak je sázkou na jistotu pěstovat ho jako přenosnou rostlinu v nádobě a zimu strávit v nevytápěné garáži či sklepě.

1. Šampión v délce kvetení (Až 120 dní)

Pukol se zapsal do povědomí jako jeden z nejdéle kvetoucích keřů planety. V teplejších regionech dokáže kvést nepřetržitě až 4 měsíce v kuse. Květy mají neobvyklé, zkrabatělé a zvlněné okvětní lístky s tenkou stopkou, což vypadá doslova jako jemný krepový papír.

2. Čtyřsezónní chameleón

Pukol zdobí zahradu doslova po celý rok:

• Jaro: Rašící lístky mají často zářivě bronzovou nebo vínově červenou barvu.
• Léto: Obrovská záplava růžových, purpurových, červených nebo bílých lat s květy.
• Podzim: Listí se barví do úchvatných ohnivých odstínů šarlatové, oranžové a svítivě žluté.
• Zima: Po opadu listí vynikne nádherná hladká kůra, která se šupinatě odlupuje a vytváří mramorovaný vzor v odstínech skořice, krémové a šedé (podobně jako u platanů).

3. Asijský všelék i zdroj luxusního dřeva

V Asii se pukol nepěstuje jen pro krásu:

• V lidovém léčitelství se z kůry, listů a květů připravují odvary ke snížení vysoké horečky, odvodnění těla nebo jako účinné projímadlo.
• Jeho tvrdé a odolné dřevo se v Indii a Číně po staletí používalo ke stavbě lodí, nábytku a železničních pražců.
• Průměrná délka života: 20 až 50 let.
• Maximální věk: Při ideálních podmínkách a dobré péči se může dožít přes 50 let (zřídka kolem 80–100 let).
• Životnost v ČR: V našich podmínkách se často pěstuje v nádobách (přezimuje se v chladné místnosti) nebo na chráněných místech na zahradě (kde může v mrazivých zimách namrznout a zmlazovat z kořenů). To může jeho celkový věk ovlivnit, ale jako přenosná rostlina vám v květináči vydrží bez problémů 20–30+ let.

4. Sbíraná semínka ze Slovinska

Semena, která jsi si přivezl ze Slovinska, budou pravděpodobně z rostliny adaptation zvyklé na středozemní/subtropické klimatu. Pukol ze semen klíčí celkem ochotně, ale mysli na to, že semenáčky nemusí zdědit mrazuvzdornost novodobých šlechtěných kultivarů (ty se množí řízkováním). Rostliny ze semen vypěstované u nás bude rozhodně bezpečnější pěstovat jako kontejnerové rostliny (v nádobách).

Dalšími semeny, které jsem si na tyto botanické pokusy přivezl je pár oliv. Blízko hotelu rostla jedna, která mě zaujala svým starým kmenem. Ten byl bohužel uřízlý, ale celkem bujně obrůstal hustými větvemi. 

Před víc jak čtvrt stoletím jsem si už jednou v květnu na Krétě v sadu oliv pod jedním stromem nasbíral pár loňských, téměř vysušených plodů. Bylo jich možná deset a všechny pecky z nich jsem potom zasadil. Z jedné vyrostla “oliva”. Jeden dlouhý prut, který jsem potom někomu dal. Hlavně kvůli mé tehdejší nechuti ho nějak řezat a tvarovat. 

Stromky a keříky oliv se prodávají i u nás. Od malých, levných, po “stromy” za několik desítek tisíc korun. Jelikož oliva nesnáší mrazy pod deset stupňů, jde pěstovat jako přenosnou rostlinu, nebo se musí v zimě chránit před mrazem. 

K sehnání na internetu jsou i zajímavé bonsaje oliv, staré 20 a více let. Oliva je strom velmi dlouhověký. Může žít i dva tisíce let, možná i déle. Zeptal jsem se AI.

🫒 Oliva (Olivovník evropský)

• Průměrná délka života: 300 až 500 let.
• Maximální věk: 2 000 až 4 000 let.
• Zajímavost: Olivovníky mají úžasnou schopnost regenerace. I když nadzemní část kmene odumře, shoří nebo se poškodí, z kořenového systému dokáže vyrůst nový strom.
• Nejstarší exempláře:
• Oliva ve Vouves (Kréta, Řecko): Její věk se odhaduje na 2 000 až 3 000 let a stále plodí olivy.
• Al-Badawi (Betlém, Palestinská autonomie): Věk tohoto stromu se odhaduje až na 4 000 let.

 A dub cesmínolistý, který je pravděpodobně stále zeleným stromem, to je jen takový pokus. Možná se uskuteční, možná ne. Ale duby patří k mým oblíbeným stromům. Opět předávám slovo AI.

Dub cesmínovitý (Quercus ilex) je stálezelený strom.

Listy si nechává celoročně a neopadávají na podzim jako u našich běžných dubů (např. dubu letního nebo zimního).

🍃 Co je dobré o jeho listech vědět?

• Neopadávají narázdně: Listy na stromě vydrží obvykle 2 až 3 roky. Starší listy postupně opadávají a obměňují se v průběhu jara a léta, když raší nové, takže strom zůstává zelený neustále.
• Vzhled listů: Listy jsou kožovité, na lícové straně tmavě zelené a lesklé. Rubová strana je světlá, plstnatá a stříbřitě šedá, což stromu pomáhá bránit se proti odpařování vody.
• Ochranné ostny: Mladé listy a listy na nižších větvích mají na okrajích ostré zuby neboli ostny – odtud pochází i český název cesmínovitý (podoba s cesmínou). Ve vyšších patrech dospělého stromu bývají okraje listů často už celkem hladké a celokrajné.

❄️ Dub cesmínovitý a české zimy

Pochází z Mediteránu (Jižní Evropa, Severní Afrika), kde tvoří typické stálezelené lesy.

• Mrazuvzdornost: Snese mrazy do cca -15 °C až -18 °C.
• Zimní úskalí: Protože je stálezelený, odpařuje vodu z listů i v zimě. Největším nebezpečím v ČR pro něj není samotný mráz, ale tzv. fyzikální sucho – když svítí zimní slunce a vane vítr, listy odpařují vodu, ale ztuhlá/zamrzlá půda nedovolí kořenům novou vodu přijmout.

V teplejších oblastech ČR (jižní Morava, Praha, chráněná mikroklimata) dokáže v půdě přežít celoročně, jinde se pěstuje v nádobách s přezimováním.

• Průměrná délka života: 200 až 500 let.
• Maximální věk: Ve volné přírodě dokáže žít 500 až 1 000+ let.

Zajímavost: Roste poměrně pomalu, má mimořádně tvrdé dřevo a výborně snáší sucho i řez. Nejstarší zaznamenané exempláře ve Středomoří (např. v Itálii či Španělsku) přesahují věk 1 000 let.

Přivezl jsem si i pár semen vavřínu (bobkového listu). Ten jsem před lety dostal od jedné kolegyně z práce. Jako čerstvě vyrostlou malou rostlinu, také vypěstovanou ze semen, které si přivezla z dovolené. Měl jsem ho pěkných pár let, byl už tak velký, že jsem ho odnesl na chodbu, kde později zašel. Tak teď si ho zkusím vypěstovat sám, od zasazení semena. I u vavřínu jsem se zeptal na jeho délku života.

🍃 Vavřín (Vavřín vznešený / Bobkový list)

• Průměrná délka života: 100 až 300 let.
• Maximální věk: Ve volné přírodě v ideálních podmínkách středomořského klimatu se může dožít přes 300 let.
• Pěstování v květináči: V našich podmínkách se pěstuje v nádobách (protože nesnáší silné mrazy). Při dobré péči a správném přezimování vám v květináči bez problémů vydrží desítky let.

Všechny uvedené rostliny by se pravděpodobně dali pěstovat jako bonsaje, ale to by možná zabralo nejméně těch dvacet let. Pokud je zasadím a vyrostou, netroufám si odhadnout, kolik času mají před sebou (jako to neodhaduji ani u sebe). Ale i krátký život má svou hodnotu, protože co může být cennějšího pro vše živé na zemi, než život sám?