Hoya sp. Gunung Gading - listy Echinocereus viridiflorus květ

 V dnešním příspěvku spojím dvě témata. Listy a květy. Mám tu jejich fotky (od Martina) , tak proč toho nevyužít. 

Začnu listy. Hoya sp. Gunung Gading.

Nedávno jsem ustřihl kus její větve, která se plazila téměř u okna, kam v odpoledních hodinách svítí slunce. Mile mě překvapilo, jak byly listy vystavené slunci pěkně zbarvené. A nejen to. Byly takové lépe rostlé a pevnější, na rozdíl od listů rostoucích ve stínu.

Z toho usuzuji, že slunce v přiměřené míře (i když sám nevím, jaká je přiměřená a jaká už ne) této voskovce viditelně prospívá. Také jsem ale někde četl, že červené zbarvení je vyvoláno stresem na větší množství slunce. Někteří její pěstitelé  zastávají názor, že by se měla pěstovat na jasném světle, bez přímého slunce. V tom případě nebudou listy vybarvené, ale zelené.

Jsou voskovky, které mají výrazné květenství, někdy i s výraznou vůní. Květy sp. Gunung Gading neurazí, ani nenadchnou. Jsou bíločervené, mají nevýraznou vůni a hlavně hodně brzy odvetou. Pokud si vzpomínám, tak možná za dva dny.

Nějaká fakta o ní

Tato voskovka je vyhledávaná kvůli svým zajímavým listům. Má patřit do skupiny finlaysonii. Objevená byla na ostrově Borneo, v národním parku Gunung Gading v provincii Sarawak. 

Její pěstování.

Jako zemina pro voskovky by mohla být optimální směs pro orchideje smíchaná s rašelinou. Dobře propustná. S touto voskovkou, kterou mám určitě déle než deset let jsem nikdy neměl problémy, podle mé zkušenosti patří k těm odolným. Zalévám ji jednou týdně (při tom množství kytek, o které se starám na nějaké rozmazlování čas nezbývá).  A jak je vidět, zatím se jí daří.

Krátce k zelenému květu

Jak už název kaktusu, ke kterému patří napovídá, Echinocereus viridiflorus - tedy zelenokvětý. Kaktus je u mě už třetí rok a další jeho zvláštností je, že je mrazuvzdorný. Tu první zimu, to byl ještě hodně malý jsem ho ještě umístil v chladné chodbě. Další dvě zima už přečkal na lodžii a letos i prvně vykvetl, jedním, příjemně vonícím květem. V loňském roce jsem představil jeho zřejmě dost blízkého, též mrazuvzdorného příbuzného. Ten má květy spíš žlutozelené, ale také s příjemnou vůní.

Na lodžii má místo, kam svítí slunce většinu dopoledne. Od jara do podzimu (toho podzimu, kdy je ještě hezky) zalévám většinou týdně množstvím vody závisejícím na teplotě. Když je chladněji, jen symbolicky pár kapek. Když podzim přejde do méně příjemné podoby, přestanu zalévat a na další zalití se kaktus může těšit až na dobu, kdy jarní slunce začne probouzet spící přírodu. Začnu opět s velmi malým množstvím vody, které se zvětšuje s přibývající teplotou vzduchu. 

Co o něm ještě napsat? Podle fotek na internetu, nejvíce podobných tomuto mému kaktusu se domnívám, že se jedná o Echinocereus viridiflorus subs. viridiflorus.Ten by měl pocházet z Jižní Dakoty až severního Texasu a Mexika