České názvy měsíců jsou výstižné i hezky znějící. Listopad - listí padá. Příroda se ukládá k spánku a na hřejivé slunce, teplo a větší světlo si zas pár měsíců počkáme.
Ale i v listopadu je to v přírodě pěkné a tak jsem si na jednu z každodenních procházek vzal foťák, abych se o tu podzimní krásu alespoň na dálku podělil.
Příroda na podzim tak zvláštně voní. Zvlášť v místech, kde je spadané listí. Pro mě je i vzpomínkou na dětství, kdy jsem se tím listím rád “brouzdal”. Líbilo se mi to šustění listí, i jejich vůně. Teď už jsou listy většinou hnědé, ale ještě před pár týdny byla ta paleta barev mnohem rozmanitější. Žlutá, zelená, červená a různě strakatá.
Co se týká jindy nejrozšířenější zelené, ta v této době už zůstala jen na jehličí, jmelí a mechu.
Když už jsem dnes začal s názvy našich měsíců, zeptal jsem se digitálního pomocníka, AI na to, jak ty naše názvy měsíců vznikaly a jak dlouho už je používáme. Tak pokud to někoho zajímá, může si o tom ve stručnosti něco přečíst.
A prostřednictvím fotek vás zase pozvu na procházku přírodou na místa, na která často a rád chodím.
Jak názvy vznikaly a jak dlouho se používají
Zatímco většina Evropy převzala názvy měsíců z římského kalendáře (Januarius, Februarius, Martius…), čeština se opřela o domácí slovanskou tradici odkazující na přírodní jevy, počasí, rostlinstvo, zvířata nebo zemědělské práce.
- Leden – od ledu (období mrazů a zamrzlých vod).
- Únor – souvisí se slovesem nořit (oblevy, kdy se led a sníh noří/propadají do vody či země).
- Březen – buď od březí (období březosti/vrhání mláďat), nebo od břízy (pučení/rašení bříz).
- Duben – od dubu (jarní pučení/rašení dubů).
- Květen – od květů rozkvétající přírody; jako spisovný název se prosadil až v 19. století (často se připomíná Josef Jungmann), dříve se běžně užívalo máj.
- Červen a červenec – souvisejí s červenou barvou dozrávajících plodů (případně s červcem – hmyzem, z něhož se získávalo barvivo); v historii se obě pojmenování i jejich pořadí občas lišily.
- Srpen – od srpu / žní (sklizně obilí).
- Září – historicky ze spojení za řuje (začátek říje zvěře), nikoli od záření slunce.
- Říjen – od říje (hlavní období říje zvěře).
- Listopad – přímočaře od padání listí.
- Prosinec – nejčastěji se vykládá přes sloveso prosiněti / prosvítat (slabé slunce prosvítající skrz mraky / šedé, „siné“ dny), lidová etymologie ho někdy mylně spojuje s prosbami nebo s prasaty (zabijačkami).
Proč se listopadu říká právě listopad?
Většina českých názvů měsíců má praslovanský původ – používají se tedy už zhruba tisíc let a odkazují na přírodu, počasí nebo zemědělský rok (leden od ledu, duben od pučících dubů, srpen od žní a srpu). Listopad patří k těm nejpřímočařejším: jeho název vychází z padání listí, které vrcholí právě na podzim.
I když samotný princip pojmenování je starý, v průběhu staletí se jednotlivé názvy i jejich přesné ukotvení v kalendáři vyvíjely (třeba dnešní květen se jako spisovný název prosadil až v 19. století a dříve se běžně říkalo máj).

















Žádné komentáře:
Okomentovat