Botanická zahrada v Třeboni

Botanická zahrada v Třeboni se nachází v ulici K Bertě a dostanete se k ní z historikého náměstí (Masarykovo náměstí) Dukelskou ulicí. Hned za vrátnicí, kde jsme zakoupili vstupenky nás “uvítal” pěkný a docela vzrostlý exemplář vzácné volemie vznešené (Wollemia nobilis). Tato živá fosílie, o které se předpokládalo, že dávno vyhynula byla objevena v australském parku Wollemi. Poprvé jsem tuhle raritu viděl v botanické zahradě na Ischii. Ta v Třeboni je větší a vzhledem k tomu, že by v dospělosti mohla dorůst 20 - 40 m a její mrazuvzdornost je uváděna mezi -10 až -12 stupni Celsia, je otázkou, co s takovým přerostlým vzácným stromem. No, vzácným. Když by po něm někdo zatoužil, je k mání i u nás, za necelých 45.000, Kč, asi půlmetrová

Hned vedle volemie byla pěkná glorioza a kousek od ní i pěkně rozkvetlá klívie.

Ale specialitou této botanické zahrady jsou rostliny rašelinišť a slatinišť, rostliny obnaženého rybničního dna, rostlin ledovcových jezer.

Také masožravé rostliny, jak ty, vyskytující se u nás, tak i těch z Jižní Ameriky, Austrálie a kde všude se vyskytují. Ty byly ve skleníku, spolu s tilandsiemi, rostlinou lotosu s ještě nerozvinutým květem, tilandsiemi  a jednou zvláštní rostlinou, jejíž ” listy” vypadaly jako velmi dlouhé jehličí. Také se v tom skleníku nacházel truhlík s pestrobarevnými květy minipetunií. Trochu mimo ten exotický sortiment, ale na druhou stranu mpc pěkný na pohled.

Mezi těmi masožravkami mě velmi zaujala “masožravá” bromelie  brocchinia reducta, které ze středu vyrůstalo květenství. Podobně jako u lotosu, ještě ve velmi časné fázi.

Z rostlin rybničního dna mě zaujaly dvě “maličkosti”. Puchýřka útlá a myší ocásek nejmenší.

U nás jsou to vzácné, ohrožené druhy. Jednoleté rostliny vyskytující se často na dnech vypuštěných rybníků. Za krátkou dobu musí vykvést a zajistit potomstvo v podobě semen, které mají životnost několik desetiletí. 

Ještě jedna příjemná zajímavost této botanické zahrady. Prodává přebytky svých vodních mokřadních rostlin, takže příležitost pro ty, kdo mají na zahradě jezírka.

Třeboňské květy (azalky a rododendrony)

Jak název dnešního příspěvku prozrazuje, od pondělí do pátku tohoto týdne jsme byli v  Třeboni. Vrátili jsme se tam po téměř dvou letech. Tentokrát bez cestovní kanceláře, ale do stejných lázní, Aurory. 

Návrat po několika dnech a tak dnes zalévám, rosím tilandsie a ještě budu zalévat 

Protože je stále ještě květen a “všechno” kvete, tedy ne všechno. Něco už odkvetlo, něco tepřive pokvete. V Třeboni toho kvetlo hodně. Zvlášť v krásném zámeckém parku a v parku u Bertiných lázní. 

Nešlo nefotit a tak dnes víc než psaní budu předkládat fotografie, ze středy a čtvrtka. 

Budou to azalky a rododendrony, kterých je v Třeboni opravdu hodně. 

Některé z azalek příjemně voní. Nejvíce žlutá a nejpříjemněji růžová, jejich fotky jsou pod touto větou.

Těch barev mají rododendrony a azalky víc než dost a zdejší parky jsou díky nim právě v tomto měsíci obzvláště pěkné.

K Třeboni se ještě vrátím. Navštívili jsme zdejší botanickou zahradu, která je sice menší, ale docela zajímavá. A také jsme prošli hodně krásných míst a viděli i mnoho krásných stromů. 

Tak o tom příště.  

Květen

Který měsíc je nejhezčí? Na to může být mnoho odpovědí. Ten, ve kterém jsme byli nejvíc šťastni? Podle tohoto hlediska to může být kterýkoliv z těch dvanácti. Své kouzlo může mít každý z nich. Ale květen, který v češtině ukrývá ve svém názvu květy, květiny bude patřit objektivně k těm nejhezčím.

Zima a studené dny bývají většinou na dlouhou dobu zapomenuté. Zeleň je ještě svěží, čerstvá, jako něco nového, nebo znovu a pokaždé nového. Ještě nenastala vedra a sucho, to krásné jaro je na svém vrcholu. 

V tyto dny je každá vycházka, nebo delší výlet příjemným osvěžením. Vzduch se příjemně dýchá, někdy téměř voní, ať už některým z květů, nebo tou zvláštní lesní vůní. Vůní probuzené země, plné života.

Aby nepřišly zkrátka i naše další smysly, můžeme se těšit nejen pohledem, ale i sluchem, když při procházce přírodou a zejména lesem slyšíme jarní zpěv ptáků. Nebo i kukání kukačky, která je kousek od nás slyšet už od začátku května.

Můžeme vnímat doteky větru, nebo se sami dotýkat kůry stromů, listů, mechu, ještě stále studené vody v potoce, rybníku. Před týdnem jsme právě v blízkém potoce viděli želvu. Byla to ta vodní želva, která jako malá vypadá velmi roztomile. Když vyroste a je do akvária moc velká, majitelé ji potom často vypustí do naší přírody, kde snad může i dlouhodobě přežívat. Naštěstí se v našich podmínkách nemůže rozmnožovat a tak nehrozí, že se z ní stane nevítaný, invazivní druh.

Tak to bylo něco málo ke krásnému jarnímu měsíci a “pro ilustraci” k tomu povídání přidávám fotky, z tohoto týdne.