neděle 3. března 2013

Tillandsia sucrei


Letošní zima je dlouhá, slunce se na obloze často neukazuje. Vždy, když se se mnou nějaká tilandsie rozhodla rozloučit, bylo to v zimním období. Ona je zima někdy otravná i pro nás, na tož pro naše exotické spolubydlící, jejichž předchozí generace pochází z míst, kde je v tuto dobu více tepla a hlavně světla.
Tou poslední, která letošní zimu nepřežila je Tllandsia sucrei.
Patřila k mým nejoblíbenějším, taková malá, velmi hezky kvetoucí tilandsie, jedna ze sedmi CITESových. Těch pár dnešních řádků bude tak napsáno symbolickým rozloučením se s ní a příležitostí ukázat vám ji na několika fotkách.
Tilandsie sucrei pochází z Brazílie, z nižších nadmořských výšek do 500m.n.m.. Už na první pohled působila dost křehce, jestli je to ten pravý výraz v popisu tilandsií. O to větší z ní byla radost, když začala přirůstat a po roce i poprvé vykvetla. Po odkvětu přirostlo pár nových odnoží, které po dvou letech opět vykvetly. Potom už z ní byl celý trs z menších potomků, mezi kterými se vyjímala jedna podstatně větší odnož.
Po přestěhování dostala sucrei místo na nejsvětlejším okně, ale během listopadu a prosince začala viditelně chřadnout. To už ty malé odnože odcházely. Oddělil jsem tu největší, ale i ta, jako by už neměla chuť k životu.
V knize Pěstujeme tilandsie je stať o této tilandsii zakončena větou: Někdy bez zjevných příčin podléhají hnilobám. Nevím, jestli i se to stalo i té mé, nebo jestli je příčina jiná. Možná víc nepříznivých okolností najednou. Málo světla, byť převařená, stále jen voda z vodovodu, sušší vzduch v paneláku. Možná mají některé z těch malých, zelených bytostí víc než jiné v sobě zakódováno prostředí, v němž generace jejich předků tisíciletí žila. Světlo a čerstvý vzduch, paprsky slunce pronikající přes větve stromů,vítr, nebo jen slabý vánek. Déšť a mlha, energie lesa, nebo jiného místa. Když se dlouhodobě nedočkají podobných podmínek, po čase začnou chřadnout a odcházet.
Nemám takové znalosti, abych to mohl posoudit. I když mě ztráta této rostliny mrzela, jsem na druhou stranu rád, že mě dělala radost víc než pět let. Člověk může být vděčný za každé hezké setkání, byť „jen“ s rostlinou. 

1 komentář:

  1. Pane Kopecky, destovka je destovka, vim to i ze zahradky. Co zalevam vodou z okapu, to vypada mnohem lip, nez na co jde voda ze studne. Skoda ze nebydlite pobliz, mohl byste si brat u nas. Ale napadlo mne, ze v ramci zdrave vyzivy jsem kdysi prisla na clanek nejakeho brnaka, tam pry maji hnusnou vodu. Ten si daval vodu v petkach vymrznout a tvrdil, ze ty sole pomaleji mrznou, takze po nejake dobe je v lahvi cista voda zmrzla a solny roztok jeste tekuty. Ten se vyleje a zbytek se necha roztat a mate odsolenou. Pry je vyborna na caj tak co by nebyla na kytky. Na strese panelaku by nesla nejak chytat destovka? V zime jsem si delala ze snehu.
    Objednala jsem si T.sucrei a ted trnu, co s ni. Ale je krasna. Zdravim, Eva Egertova

    OdpovědětSmazat