neděle 10. března 2013

Tillandsia tectorum


Tilandsie tectorum se mně líbila už pár let před tím, než jsem si ji přivezl z jedné výstavy tilandsií. Měl jsem obavy, že to není právě ideální tilandsie pro pěstování v bytě. Na té výstavě byla ale jednou z nejhezčích nabízených a tak jsem to risknul.
Proč jsem se jí obával? Asi pro to, co je její největší předností. Díky většímu množství výrazných a odstávajících šupinek je povrch jejích tenkých listů ještě bělejší a chlupatější než u jiných „stříbrných“ tilandsií, listy téměř připomínají ptačí prachové peří a to ji činí mimořádně atraktivní a nepřehlédnutelnou. Ten bílý povrch listů má svůj účel. Chrání rostlinu rostoucí na skalách před sluncem a ultrafialovým zářením. Jenže i převařená voda z vodovodu obsahuje nějaké to množství minerálních solí a vápníku, které se na rosených listech více či méně usazují. Na některých tilandsiích výrazněji než na jiných a já měl obavy, že to ty šupinky Tilandsie tectorum nějak slepí, a rostlina se udusí a neschopná vstřebávat vodu uschne. Taká jsem se obával, zda ji při svém zvyku tilandsiím dopřávat relativně hojnou zálivku neumořím a neuhnije.
S tou vodou z vodovodu ty obavy byly na místě. Naštěstí jen tak trochu. Ty soli z vody se tak nějak vysrážejí až na konci listů, konce listů tedy nevypadají úplně nejlépe, naštěstí je to jen pár posledních milimetrů na poměrně dlouhém listu. Ale i s tímto handicapem vypadá tectorum hodně dobře. Osvědčilo se i stejně časté rosení, jako u ostatních tilandsií. V zimě dvakrát týdně, v létě třikrát. V posledních týdnech ji rosím častěji. Začátkem prosince se tilandsie rozhodla vykvést.
Květenství se vyvíjelo poměrně rychle, první květy se ukázaly minulý týden. Přesto, že bylo málo světla a slunce, květenství se aspoň relativně vybarvilo, při větším světle a slunci by to bylo jistě výrazněji zbarvené. Myslím, že tak po čtyřech společně prožitých létech, jak dlouho rostla před tím, no jistě také pěkných pár let. Dnes se průměr její růžice pomalu blíží třiceti centimetrům, když jsem si ji přinesl, byla tak poloviční. Na okně je v první řadě, aby měla co nejvíce světla a ranního slunce.
Její zajímavé květenství je trs patnácti menších klásků růžové barvy na delším stonku, z nichž vyrůstají malé, světlé, modrofialové květy. Barvy levandulové, jak jsem se dočetl. Ty moc dlouhou trvanlivost nemají, je jich ale víc a vykvétají postupně, nějaký čas určitě vydrží.
Jednotlivé klásky jsou dlouhé většinou mezi 2,5-3cm, průměr celého květenství má necelých 6cm. Na fotkách vidíte první květ a potom květenství po osmi dnech od rozkvětu toho prvního. Protože se v týdnu ukázalo slunce, klásky se ještě trochu víc vybarvily. Odkvétající kvítky ztmavly do bordového odstínu.
Ještě k názvu- tectorum. Ten se vyskytuje u více rostlin, například Semprevivum tectorum (netřesk střešní) nebo Bromus tectorum (sveřep střešní-tráva z čeledi lipnicovitých). Tak tedy tilandsie střešní, prý je v Peru a Ekvádoru pěstována na střechách. V uvedených státech roste na skalách ve výšce do 2700m.n.m.
Forem, nebo variet je víc, liší se velikostí, některé z nich mají výrazně prodloužený stonek. Některé menší formy rostou i jako epifyty na stromech. 

Žádné komentáře: