neděle 3. listopadu 2013

Podzim

Když do konce roku už moc nezbývá, začíná ubývat světla a tepla, je tu podzim. V našich krajích se příroda chystá k odpočinku, některá ze zvířat, rostlin a stromů k zimnímu spánku. Někdy těm zimním spáčům závidím, nebylo by špatné večer jít spát a probudit se až na jaře, kdy se zas bude prodlužovat den a bude přibývat světla a tepla.

Pro naše zelené spolubydlící je to v bytech v příštích několika měsících asi nejnáročnější období. V této době je pro ně nejlepší, když mohou zastavit růst a nějak to přežít. Byty v paneláku určitě v této době nejsou pro kytky ideální, ale musíme vycházet z toho, co je možné rostlinám poskytnout. Tedy relativně nižší teplotu a co nejvíc světla, podle našich možností.


Poslední, ve vodě dlouho kořenící voskovka je konečně zasazená. Místa na oknech plná až přeplněná. Zatím jsem většinou přes zimu až na malé výjimky nové kytky nenakupoval. Za to jsem si vždy, snad proto, aby se podzim a zima nezdály tak nekonečné plánoval, jaký zelený poklad si na jaře, nebo začátkem léta zase objednám.

Na podzim jsem rád za každý den, kdy je na obloze modrá obloha a slunce. Ideální den pro procházku do našich českých lesů, do naší přírody. Lesní cesty jsou zapadané listím. Už od dětství mám rád to uklidňující šustění listů, ve kterých od té samé doby s potěšením chodím. A vůni těch spadaných listů a lesa v tomto čase. Možná i díky tomu, jak se krátí den si v tomto období intenzivněji uvědomuji, jak rychle běží čas.


Čas, jedna z nejvzácnějších a nejcennějších věcí. Tak cenná, že nejde koupit. Čím méně nám ho zbývá, tím je vzácnější. Na začátku se zdá, že jeho před námi nedozírné moře. A dnes? Co z toho moře zbývá? To naštěstí nevíme. Ale možná si začínáme uvědomovat, jakou cenu mají naše dny.


A tak je dobré prožít dny podle toho, co nás těší, co pro nás má smysl. Třeba procházkou do lesa, nebo na jiné, hezké místo, kde jsme blízko přírodě, nebo třeba někomu, koho máme rádi, nebo alespoň sami sobě.


Doma si po takové procházce můžeme potom v klidu posedět třeba u svých milých zelených kamarádů, které jsou myslím jednou ze součástí toho, co může dělat byt domovem.


Pustit si nějakou oblíbenou hudbu, nevím jak pro vás, ale pro mě je večer před tím než jdu spát jednou z nejoblíbenějších činností vyhledat na YouTube nějakou oblíbenou písničku, tak dvě tři a přivést se tím do klidné, vyrovnané nálady, aby se mi potom dobře usínalo.


Protože smyslem různých e-stránek může být i inspirace, tedy pro někoho, kdo se nechá inspirovat, zkusím přidat typ na nějakou písničku někoho z mých hudebních oblíbenců, kteří mě přinášejí radost a dobrou náladu. Třeba ji mohou přinést i někomu z vás.


Koho představit napoprvé? Možná ji znáte, pokud ne, byla by škoda se s jejími písněmi neseznámit.
Narodila se téměř před třiceci lety v dnešní Gruzii, ale za tamní občanské války se s rodiči přestěhovala do Belfastu v Severním Irsku. Jmenuje se Katie Melua a dnes je jednou z nejúspěšnějších zpěvaček v Anglii.


Tady je několik odkazů na její písničky:




1 komentář:

  1. Pane Kopecky, kde jste to byli? Tam je opravdu krásně. I v Českém ráji se najdou pekná místa. Ta příčná flétna je excelentní. Někde mám cd s příčnou flétnou v podání nějaké Japonky, musím to vyhrabat. Trochu jste odstrčil tillandsie, co zase článek o nějaké. Letos jsem trochu propadla stapeliovitým, pár jsem jich narovnala na stůl pod tillandsie a nevím, jak se přes zimu porovnají a co vlnatka, jestli nevyleze. Ale ta úspornost obou mě fascinuje. Kam se hrabou orchideje, sebestředné a náročné, podívejte se všichni, jaká jsem krásná. Jen se podívejte na T. stricta, ten soulad barev. Hezky se to čte, to co píšete, zdravím, Eva Egertová

    OdpovědětSmazat