Je hodně samozřejmých věcí. Mezi jednu z nich, nad kterou se většinu času nepozastavíme, a pokud vše bez problémů funguje jak má, někdy ji ani vědomě nevnímáme je dýchání.
Dýchají téměř všechny živé organismy na zemi, snad kromě anaerobních bakterií.
To, co je pro nás tou nejdůležitější složkou vzduchu, který dýcháme je kyslík. Je jedním z hlavních biogenních prvků vyskytující se v organismech. Je také nejrozšířenějším prvkem v zemské kůže - různé oxidy.. Je vázaný ve vodě, ve velkém množství organických i anorganických látek.
Pro většinu zemských živočichů a lidí je hlavním zdrojem kyslík, pocházející z fotosyntézy. Při ní se mimo jiné rozkládá voda na kyslík a oxid uhličitý je přeměněn na jednoduchý cukr. Mezi fotosyntetizující organismy patří zelené rostliny, zelené a hnědé řasy a zelené a purpurové bakterie. To vše jsem si připomněl na internetu a přikládám odkaz na dvě krátká videa o fotosyntéze. Jsou moc pěkná, určitě stojí za shlédnutí.
Každý z nás může posoudit, kde se mu dýchá lépe, zda někde v lese, na horách (pochopitelně ne v extrémních výškách), nebo ve městě, v ulicích plných aut, v tovární hale, nebo v jiných místnostech, kde se příliš nevětrá.
Kyslík a rostliny nepotřebujeme jenom my, potřebují je také zvířata a o jednom takovém neplánované “pokusu” se chci dnes zmínit. V našich třech ze čtyř akvárií se pravidelně přemnoží šneci i vodní rostliny. Tak ty “nežádoucí” přebytky končí v pětilitrovém kýblu, který je však ve velkém stínu. Místa na světle jsou už obsazená. Tam se rostlinám nedaří, za chvíly hynou, šneci je sežerou. Naředěnou vodu z kýble používám jako hnojivo pro kytky.
Za krátký čas je ale voda už tak špinavá a začíná i zapáchat, tak vše končí spláchnutím do záchodu. Jednou se při čištění akvária ulomil takový malý kousek vodního mechu a z nějakého hnutí mysli jsem ho dal do malého plastového kelímku. je to tak třičtvrtě roku. Mech se i v tak malém prostoru rozrůstal. Dlouhou dobu tam byly vidět takové ty malé “vodní blechy”- snad buchanky. Ale na mechu byla vajíčka vodních šneků. Ti se vyklubali a v těch omezených prostorách s omezeným přísunem žrádla velmi pomalu rostou. Buchanky už vidět nejsou, asi je ti šneci sežrali. Ta nádobka je na okně, mezi kytkami, na světle. Voda v ní vypadá stále dobře, no, vidíte sami na fotce, každý týden přiliji trochu za tu, co se odpaří..
A když už jsem se zmínil o tom, že rostliny se redukují ve třech ze čtyř akvárií, zmíním se i o tom čtvrtém. V něm žijí v braktické vodě krevetky havajské. Ty se kdysi prodávaly v takové malé uzavřené kouli, něco jako těžítko s několika málo živými krevetkami a nějakou řasou, produkující nezbytný kyslík. Krevetky v té možná litrové kouli živořily dva roky a po té uhynuly. Přitom jsou velmi dlouhověké, v dobrých podmínkách by se mohly dožít i dvaceti roků.
Akvárium pro ně se musí založit nějaké dva, tři měsíce před tím, než se do něj krevetky vypustí. Na dně máme jemnou vápencovou drť, potom větší, lávové kamínky. Voda musí být mírně slaná, používá se sůl pro mořská akvária. Během těch tří měsíců nádrž pěkně zarostla řasou. Ta krevetkám stačí jako zdroj kyslíku i jako zdroj potravy. Hlavně biofilm, který se na povrchu kamenů vytváří. Nabízeli jsme jim i jinou potravu pro krevetky, nikdy o žádnou neprojevily zájem. Vystačí s tím, co jim takto “zajeté” akvárium nabízí zelené řasy.
Buďme moudrému životu na naší Zemi vděčni za fotosyntézu, za to, že se většině z nás dobře dýchá a přejme si, aby to tak i na dále vydrželo.
Ještě přidám odkaz na dvě zajímavá videa :
