neděle 20. října 2013

Tillandsia funckiana var. recurvifolia

O Tilandsii funckianě jsem psal poměrně nedávno, začátkem letošního května. Záměrně jsem ke článku nepřidal žádnou fotku její varianty recurvifolie, lišící se od základní varianty zahnutím „listů“ k jedné straně a o něco širším stonkem. Tedy listy, v tomto případě by sedělo spíš štětiny, ale moc hezké.

Tedy k tomu záměru, Tilandsie funckiana var. recurvifolia si určitě zaslouží samostatné představení. Tilandsii funckianu mám moc rád, ale tato její varianta patří mezi mé nejoblíbenější tilandsie. Je ještě trochu více exotická a divná v tom nejlepším slova smyslu a to zahnutí jejích štětin někdy vzbuzuje dojem, že jde o živého tvora se spoustou nožiček, který se každou chvíli vydá na pochod. Jako jakási stonožka, v tomto případě mnohonožka. Ale ne taková, která by vzbuzovala odpor. Spíše taková, jakou by mnoho z nás bralo jako roztomilé domácí zvířátko.
Internet toho moc neprozradil o Tilandsii funckianě jako takové, o její variantě recurvifolii jsem nenašel prakticky nic. Na kterých místech Venezuely roste jsem také nenašel, tak se alespoň zmíním, kdy a kde jsem k té své přišel já.


Bylo to více jak před šesti lety v Chotči, na mé první návštěvě Dnů tilandsií pánů Lukscheiterových. Doma už jsem Tilandsii funckianu měl, ale když jsem uviděl tuto variantu, bylo mi jasné, že ji musím také mít. Možná byla pro mě tou nejhezčí tilandsíí, kterou jsem si odtud tenkrát přivezl. Pocházela z nějaké jihoamerické pěstírny, ale z jakého státu, to už nevím.
Byla opravdu pěkná, myslím kolem deseti centimetrů dlouhá. Nemilým překvapením pro mě bylo, že prakticky až do jara příštího roku nejevila nejmenší ochotu přirůstat. Aklimatizovala se. Vlastně se jí vůbec nedivím. Chápu, co všechno jí chybělo. To světlo, teplo, možná ranní rosa a déšť, střídání tepla a chladu ve dne a v noci, vlhký vzduch. Přesto po roce začala jevit známky života, jako by se probudila z dlouhého spánku.
Nezačala sice přirůstat na svém konci, jak jsem očekával, ale mezi jejími štětinami se objevilo pár malinkých odnoží. Až ještě po nějakém čase začala ta původní přirůstat, prodlužovat se. Za těch víc jak šest let dorostla v docela solidní trs, jehož délka dosahuje třicet centimetrů.

Přesto, že Tilandsie funckiana na kvetení není skoupá, letos jsem si užil už její čtyři květy, tato varianta kvetla v tomto týdnu poprvé. Musím napsat, že ji mám rád i kdyby nekvetla, ten květ je pro mě ale tím posledním důkazem, že se i v paneláku začala cítit jako doma. Květ je prakticky totožný se základní formou. Jednou se mně u Tilandsie funckiany ulomila malá odnož a já ji dal na tácek k recurvifolii, už je to také pár let. Nějak se s celým trsem srostla, dnes už je docela velká. Je to hned ta za kvetoucí, původní rostlinou, tak máte možnost srovnání. Myslím, že Martin už dřív vyfotil obě u sebe. Pokud fotku najde, uvidíte ji také.
A jak ji pěstuji? Mám ji pochopitelně na protekčním okně, kam jde nejvíc světla i odpoledního slunce. Rosím nejméně třikrát týdně, v létě klidně i častěji. Teplota je i v zimě v paneláku kolem dvaceti stupňů. Myslím, že od té doby, kdy se aklimatizovala je docela spokojenou a vděčnou tilandsií.




Žádné komentáře: