pátek 4. října 2013

Tillandsia andreana

Tilandsie andreany jsem se dlouhou dobu bál. Ne, že bych čekal že nějak ona ublíží mně, přesně naopak, že nějak i když nechtěně ublížím já jí. A tak jsem se jí dlouho vyhýbal. Poprvé jsem ji uviděl už někdy kolem roku devadesát minulého století. Zapůsobila na mě jako zjevení a nemohl jsem pochopit, jak může žít jen tak přichycená na větvi. Jen tak z ničeho nic. O tilandsiích jsem v té době téměř nic nevěděl a tak mě i napadlo, jestli není umělá. Toho pána, co ji pěstoval jsem považoval téměř za čaroděje.


Na výstavě v Chotči jsem po letech viděl opět andreanu na živo. Byly v nabídce, dovezené odněkud z Ameriky a byly opravdu nádherné. Jenže mě čekala čtrnácti denní dovolená v Řecku a představa, že když já sám nevím pořádně, co s ní, že mi přežije čtrnáct dnů, kdy mi kytky bude opatrovat ještě větší amatér než já, nedávala andreaně moc šancí na přežití. Od té doby uteklo nějaký ten rok a já na tuto tilandsii stále nemohl zapomenout. Ani nevím, kolikrát jsem zalitoval, že jsem si tu krásnou andreanu nekoupil, že by byla ty dva týdny přežila. Znáte to, je na to to známé úsloví „Pozdě bycha honiti“. Nějak mě mezi těmi mými tilandsiemi stále chyběla.

Život nám dává stále nové a nové šance a tak, když začátkem loňského roku přišla do Sibřiny opět z nějaké vzdálené země za oceánem nová zásilka tilandsií a byla mezi nimi i andreana, nezaváhal jsem. Protože jsem měl stále představu křehké, jemné a tím pádem snadno zničitelné rostliny, objednal jsem si hned dvě. Snad to alespoň jedna se mnou vydrží.


Posuzovat podle vzhledu je často zavádějící a to jak je vidět nejen v případě lidí, ale někdy i tilandsií. V tomto případě bylo milým překvapením zjištění, že andreána není o nic choulostivější a náročnější, než ostatní tilandsie. Tedy abych to nepřehnal, je mezi těmi protekčními a snažím se ji poskytnout vše, o čem si myslím, že potřebuje ke spokojenému životu. To znamená od jara do podzimu, především ve slunečných dnech ji rosím každé ráno. Když je zataženo, nebo na podzim a v zimě, zálivku dostane nejméně třikrát týdně, důležité je, aby po rosení vždy brzy oschla. Andreana je teplomilná tilandsie, myslím, že teploty v bytě, které neklesají pod dvacet stupňů ji vyhovují.


Tilandsie andreana pochází z Kolumbie, někdy se uvádí i Venezuela. Roste jako epifyt na stromech, některé stránky na internetu uvádí i jako saxikola na skalách. Našel jsem fotku, kde rostou v pěkných trsech na kmenu nějakého stromu. Kniha Pěstujeme tilandsie uvádí, že v kultuře a hlavně ze semen vypěstované rostliny jsou víc zelené. Také pro to jsem čekal na rostlin, vypěstovanou v Americe, v podmínkách které se snad dostatkem světla blíží těm, které má v přírodě a kdy je víc „stříbrná“. Někde se píše, že má ráda slunce, jinde, že dává přednost polostínu. Protože mám andreany dvě, zkusil jsem jednu dát na místo, kam jde víc odpoledního slunce. Je to ta o něco nižší s kratšími listy. Ta druhá, pěstovaná prakticky na stejném regále nejsvětlejšího okna, akorát v místě, kam slunce přímo nesvítí je vyšší, má o něco delší listy. Srovnání vidíte na fotce, kde jsou obě. Ta z více slunečného místa je na pravé straně. To pěstování na slunci by asi mělo být při postupném „otužování“.



Červený květ andreany, hodně podobný květu Tilandsie funckiany vám zatím nepředstavím, vlastně doufám, že ještě delší dobu nepokvetou a porostou, aby si užily svého tilandsiového života. Tak snad někdy za nějaký čas. Snad ještě na konec zmínka k názvu tilandsie. Pojmenována byla podle pana Andrého, významného znalce bromélií, o kterém se mně bohužel na internetu nepodařilo nic najít.

Žádné komentáře: