sobota 22. března 2014

Haworthia cummingii

Před pár dny jsem si v práci prohlížel pár zbylých haworthií, které přežily útoky vlnatky a jiné nepřízně osudu. Některé vypadají stále docela k světu. Jedna z nich dokonce poprvé rozkvetla.


Tak myslím, že by si za to zasloužila být představena. Příznivcům havorthií bude jistě známá, tak pro ty ostatní, které této skupině krásných sukulentních rostlin pozornost nevěnovali.


Haworthii cumminghii jsem koupil jako malý semenáček v dobách největšího haworthiového nadšení od pana Sussera, jednoho z našich největších pěstitelů těchto rostlin.


Tato rostlina od začátku rostla pomaleji než ostatní, za to se jí po celou dobu docela dobře dařilo.
Přesně nevím, jak dlouho ji mám, šest nebo sedm let. Ani neodhadnu, jak stará mohla být, když ke mně dorazila.

Pro nepříliš velkého znalce haworthií, za kterého se pokládám i já může být dnešní hawortie stejná, nebo podobná velkému množství jiných. Mně H.cummingii dost připomínala například hodně rozšířenou H. blackbeardianu. Na rozdíl od ní daleko pomaleji roste a listy nejsou tak široké. Znalci by určitě přidali i další rozdíly.

V každém případě je to pěkná kytka, obzvláště se mi líbí její „skleněné“ průsvitné konce listů zdobené měkkými výrůstky. Zdráhám se napsat ostny, nebo trny, protože by v tomto případě účel ochrany asi moc nesplnily. Ale jinak jsou moc pěkné.

Květ haworthií je většinou velmi podobný, myslím, že pro zrovna pro něj se nepěstují. Ozdobou rostlin jsou jejich sukulentní listy rostoucí v pěkných růžicích, tedy většinou.


Haworthia cummingii pochází z Kapské provincie v Jihoafrické republice. Jak vidíte, dá se pěstovat i v bytech. Řekl bych, že nepatří mezi náročné sukulenty. Propustný substrát s pískem nebo pemzou, jednou týdně přiměřená zálivka s ohledem na roční období. Světla co nejvíc, ale slunce jen ranní nebo pozdně odpolední.

A abych vás přesvědčil o tom, jak jsou haworthie zajímavé a různorodé, ta, kterou představím někdy příště bude vypadat zas úplně jinak.




1 komentář:

  1. Pane Kopecký, když Vy napíšete o kytce a pan Hetto dodá fotky, najednou se kytka zastrčená v koutě skleníku začne jevit jako krása nesmírná. A bohužel naopak, když jsem si prohlížela knihu Stapeliads a fascinovala se krásou jejich květů a pak si jich pár pořídila, musela jsem si brát na květy lupu, abych je vůbec objevila. Nicméně není to chyba kytek, ale moje, protože nejsem schopná oblomit se ve fotografování, Eva Egertová

    OdpovědětSmazat