sobota 28. listopadu 2015

Hoya thomsonii

Díky tomu, že před dvěma dny vykvetla, bude dnes představena Hoja thomsonii. Někdy nesprávně psaná thompsonii. To „p“ uprostřed do názvu nepatří, protože je pojmenovaná po jednom ze dvou pánů, kteří ji objevili, po Thomasu Thomsonovi. K jejímu objevení došlo podle údajů na internetu již v roce 1883 v borových lesích v horách indického Assamu. V nadmořské výšce kolem 900 m.n.m.


Hoja thomsonii se vyskytuje ještě v Tibetu, Číně a v Thajsku. Díky tak velikému území jsou u této voskovky i některé rozdíly ve velikosti listů. Ty mohou být buď se světlými skvrnami, nebo téměř bez nich. Pokaždé jsou díky krátkému, hustému porostu chloupků jakoby sametové. Té mé měří ty největší na délku 6cm, na šířku něco přes 2cm. Květy mohou být bílé, nebo narůžovělé.


Nedá mi to a ještě se vrátím k objeviteli této rostliny, resp. k tomu druhému. Je jím Joseph Dalton Hooker (1817-1911), vzdělaný Angličan, lékař, cestovatel, botanik. Procestoval mnoho zemí, Antarktidu, Indii, odkud do Anglie přivezl rododendrony, Tibet, Maroko, Nový Zéland, Austrálii, Falklandské ostrovy, pohoří Himaláj a Severní Ameriku. Stal se ředitelem londýnské botanické zahrady. Po plně prožitém životě zemřel ve spánku ve věku 94 let. Vidíte, jak ten zájem o botaniku lidem svědčí.


Zpátky k dnešní voskovce. Byla jedna z prvních, kterou jsem si objednal, od našeho pěstitele a průkopníka pěstování těchto rostlin, pana Hojného. Když přišla, řekl mi můj kolega v práci, který se o kytky moc nezajímá, že je to nejzajímavější voskovka, kterou u mě viděl. Zřejmě díky těm tmavozeleným, pěkně tvarovaným, sametovým listům.


No, musím přiznat, že Hoja thomsonii se k mým nejoblíbenějším nepřiřadila. Nejdříve jsem ji měl v práci, kde začala dobře růst, ale to nemělo dlouhého trvání. Navíc zachutnala vlnatce a nakonec jsem byl rád, že jsem zachránil kousek stonku s třemi páry listů. Na tři díly rozdělené jsem je znovu ve vodě zakořenil, zasadil. Začaly růst, ale potom vždy shodily nové listy, jeden z těch řízků se rozloučil a zbylé dva se jen s těmi původními listy dva roky nehnuly. Když už mi docházela trpělivost, zkusil jsem ještě poslední možnost, dát je do kuchyně na okno, kde je nejvíc světla.


Na internetu jsem se před tím dočetl, že by ji měl vyhovovat spíš stín a větší vlhkost. Ono je těžké najít nějaký přesný návod na jednotlivé druhy voskovek, nakonec je většinou každý pěstujeme v trochu jiných podmínkách. A hlavně záleží na přizpůsobivosti rostlin samotných. Každopádně to přestěhování Hoji tomsonii prospělo, začala pomalu, ale přece přirůstat. Když jsem před pár týdny objevil svazek s několika málo poupaty, moc nadějí, že vykvete jsem si nepřipouštěl. Jak jsem teď vyhledával různé údaje, dočetl jsem se, že začíná kvést v období s krátícími se dny. Jak vidíte, rozkvetla. I se rozvoněla. Tedy nevím, jestli je to správně, je to spíše taková nevůně. Ne přímo smrad. Vzhledem k tomu, že rozkvetly zatím jen dva květy, je to docela silná „vůně“, pokud by bylo květů více, mohlo by jich být i kolem 20, byla by to už síla.


Hoja thomsonii možná může být pro někoho výzvou, někomu může růst i kvést zcela bez problémů.

Každopádně je to další ze zajímavých voskovek, která si jistě své příznivce najde.

Žádné komentáře: