Je to další tilandsie s prodlužujícím
se stonkem, tentokrát „stříbrná“, vyžadující co nejvíce
světla.
Musím přiznat, že mě nejdřív
upoutalo její jméno, potom i její docela sympatický vzhled i
skutečnost, že s těmito tilandsiemi do délky rostoucími mám
velmi dobré zkušenosti.
Vlastně ani přesně nevím, jak ji
mám dlouho, tak tři, čtyři roky, padla mi do oka při mé druhé
a zatím poslední návštěvě v Sibřině, v místě, kde
se musí líbit každému, kdo má rád tilandsie. Diaguitensis sympaticky přirůstala,
za jednotlivými listy se objevovaly malé, ale viditelně a dobře
rostoucí odnože. Někdy na začátku zimy se v jejím středu
objevilo něco atypického, viditelně to nebyl jen další list. Ale
naše zimy nejsou pro tyto světlomilné tilandsie asi to pravé,
tak jsem se raději moc netěšil. Ale ten pupen, tedy přesněji
rostoucí květní klas se prodlužoval a zvětšoval.
Trvalo mu to opravdu i na tilandsii
docela dost dlouho. Začátkem července, kdy už byl ten květní
klas relativně hodně dlouhý a výrazný vykoukl první velký bílý
květ, asi nejvíc podobný květu tilandsie xiphioides. Možná i
podobně vonící. Během týdne, možná deseti dnů
rozkvetly další dva. A bylo po parádě. Myslím, že další
kvetení hned tak nebude, byl to docela nepoměr, mezi tím dlouhým
čekáním na květ a dobou kvetení.I tak to bylo to od Tilandsie
diaguitensis celkem milé, dá se říct, vlastně napsat, že jí to
sluší i bez toho květu.
Žádné komentáře:
Okomentovat