S pacibulkovitými tilandsiemi
jsem to tak úplně nezvládl. I když je považuji za jedny
z nejatraktivnějších a správně exoticky vypadajících
tilandsií a pokojových, tedy přesněji i v podmínkách
našich bytů rostoucích rostlin. Kde byla chyba? Asi ve větším
rosení, v menším světle, v kombinaci obojího. Možná
k tomu přispěl i relativní chlad ve spojení s tou
„zálivkou“. Rozloučily se se mnou vždy v zimě, tedy to
je období, vyžadující trochu větší opatrnost. O to víc si cením těch pacibulek,
které u mě vydržely. Jedna z nich právě kvete a tak jsem
poprosil Martina o aktuální fotku.
Tillandsia pruinosa, foto (c) Martin Hetto
Pruinosu mám pět, nebo šest let.
Živá mi padla do oka ještě víc než na fotkách, které jsem do
té doby viděl. Buclaté tělíčko a listy jako chapadélka. Stejně
jako Tilandsie bulbosa může připomínat na hlavu postaveného
malého hlavonožce. Pruinosa má navíc pěkný kožíšek, tedy
její povrch je hustě pokryt vrstvou šupinek, které jsou nezbytné
v procesu přijímání vody a vláhy.
Tillandsia pruinosa, foto (c) Martin Hetto
Někde jsem se dočetl, že je odolná
vůči slunci, na kterém se pěkně vybarví. Dal jsem ji tenkrát
hned na slunce a ona se spálila. Čímž se potvrdilo úsloví,
nevěřte všemu, co čtete. Ve článku Ing. Ježka v knize
„Rostliny pro vzdušné zahrady“ je v kapitole o
pacibulkovitých tilandsiích zmíněné jejich postupné zmenšování.
Další generace jsou menší, než jejich rodiče. Myslím, že se u
mě vystřídalo už víc generací. Je pravda, že v našich
podmínkách asi trochu strádají, tak jako každý živý tvor,
nebo bytost vytržená z prostředí, kde je doma, kde je
nespočetně let zvyklá. To světlo a síla slunce střední a jižní
Ameriky u nás není, ten vzduch v přírodě má také jinou
sílu a vláhu. Tilandsie má v sobě generacemi zakotvený řád,
za jak dlouho vykvést, kolik má na to každý její jedinec času.
A tak někdy pospíchá a i když nestačí pořádně vyrůst, dá
se do kvetení.
Tillandsia pruinosa, foto (c) Martin Hetto
Na druhé straně, pokud vyroste do
trsu, v tom množství je také síla a tak zase ve třetí,
čtvrté generaci dorůstá do kvetení tilandsie zase o něco větší.
To je i případ mých letošních pruinos. Co o této, pro mě jedné z nejhezčích
pacibulkovitých tilandsiích napsat? To, co mám vyčtené z mé
nejmilejší a nejčtenější knihy o tilandsiích „Pěstujeme
tilandsie“ (autoři J.Blovský, J.Gratias, Z.Ježek). Sametový
povrch tilandsie je už v jejím názvu- pruinosa znamená
ojíněná.
Tillandsia pruinosa, foto (c) Martin Hetto
Vyskytuje se na velkém území. Od
Floridy přes Mexiko, dále Honduras, Guatemala, Brazílie,
Kostarika, Kolumbie, Ekvádor, Venezuela, Na Kubě a na Jamajce . V období od jara do podzimu, tedy
tím myslím ještě ty hezké podzimní dny kdy ještě svítí
slunce rosím dva až třikrát týdně, pokud jsou právě teď
vedra kolem 30 stupňů a kytka právě kvete, tak klidně každé
ráno. V zimě jsem opatrnější, dvakrát týdně, opatrně,
možná by stačilo i jedno rosení, asi podle teploty. Dávám
pozor, abych ji znovu nespálil, na okně je trochu stíněná
tilandsiemi před ní. Věřím, že by mou péči mohla ocenit a
hned tak se se mnou nerozloučí, jako některé jiné pacibulkovité.
Tillandsia pruinosa - detail, foto (c) Martin Hetto
Žádné komentáře:
Okomentovat