čtvrtek 28. března 2013

O rituálech, zeleném nadšení a relativních možnostech


V posledních týdnech v sobotu a v neděli otravuji Martina s tím, aby mi dal nový článek s jeho fotkami na tyto stránky. Jsou našim společným dílkem, bez jeho jak to tak nejlépe nazvat technické podpory by nikdy nevznikly. Také mé kytky vděčí Martinovy za jejich regály, které pro ně sám navrch a vyrobil.
Na druhou stranu každodenní starost o kytky je už na mně. V dobách, kdy ji bylo podstatně méně to byla taková krátkodobá, nárazová činnost, když už na kytkách bylo viditelné, že potřebují zalít. S příchodem tilandsií ve větším množství a potom v ještě větším už to chtělo nějakou pravidelnost. Tilandsie mi nějak víc než ostatní kytky, které mám také rád přirostly k srdci a tak jsem chtěl, aby se měli co nejlépe, aby měli v rámci těch bytem omezených možností co nejvhodnější podmínky.
Giardini La Mortella, Ischia

Každé ráno, dřív než ve všední den odejdu do práce si postupně odnáším tilandsie z jednoho okna do koupelny, kde je pořádně ze všech stran rosím. To mi připomnělo, jak jsem se právě dnes trápil s rozprašovačem, ze kterého vytékalo víc vody všude kolem, než kolik jich v podobě drobných kapek dopadalo na tilandsie. Sehnat dobrý a levný rozprašovač, který vydrží víc než pár týdnů je někdy problém. Před pár lety měla takové IKEA, ale už delší čas jsem je tam neviděl. Rozprašovač je pro všechny pěstitele tilandsií velmi důležitou pomůckou, ale zpět k těm rituálům. Tedy každý den ráno, nejen v ty všední dny začínám půllitrem zeleného čaje a tilandsiemi. Za těch pár let je to tak zažité, že když jsem na dovolené, nebo mimo domov, mám ráno silný pocit, že mi chybí něco pro můj život docela důležitého. Při tom rosení držím tilandsie postupně v ruce (občas se při mé šikovnosti stane nehoda, vypadne mi z ruky, zlomí se nějaký ten list, tady je snad výhoda pro ty šikovné, co mají tilandsie upevněné napevno na nějaké větvi, nic jim nepadá a neláme se) pozorně je prohlédnu, vidím, co je nebo není nového. Tem dotek a tou blízkost je možná jednou z těch ingrediencí, proč se mně staly tilandsie bližší, než ostatní rostliny. I tím ranním rituálem, který by byl zřejmě příjemnější, kdyby těch kytek nebylo tolik.
Giardini La Mortella, Ischia
Ale to už jsme u zájmů, které náš život činí pestřejším, smysluplnějším, radostnějším. Někdy mohou přejít až v mírnou, nebo větší závislost. Na druhou stranu myslím, že pěstování rostlin je velmi pěkný zájem. Jsou jiné mnohem dražší, náročnější a nebezpečnější.
Tím se tak nějak oklikou dostávám ještě k jedné věci. Tento týden jsem se coby čtenář podíval na naše stránky. Myslím tím mé jako pisatele a pěstitele a „zeleného blázna“ a Martina, téměř výhradního fotografa ještě k tomu zajišťujícího chod stránek. Při vkládání článků se sice vidím číslo, udávající počet návštěv, může mě potěšit i návštěva z nějaké daleké, nebo exotické lokality. Ale až teď jsem si všiml i několika komentářů, za které děkuji a na něž i se zpožděním reaguji.
Giardini La Mortella, Ischia
Paní Evě E. přeji, aby ji tilandsie rostli jen k radosti, to ostatně všem, kteří je pěstují. Díky za typ, jak upravovat vodu, ale myslím, že při množství, které ji na tilandsie spotřebuji, by to bylo dost náročné. Musí se spokojit s tou převařenou, a stejně jako já i se životem v paneláku.
Prohlédl jsem si i fotky tilandsií a rostlin pana Václava B.. Máte je moc pěkné, myslím, že se musí líbit i Vaší paní. A pokud Vám vyčítá, že se jim věnujete až moc, měla by si uvědomit, jak je vše relativní. Někdo má koníček, že leze po skalách, nebo se potápí se žraloky. To už bych chápal, že se jeho protějšku nemusí líbit. V každém případě máte výhodu, myslím že i paní Eva, že máte zahradu, kde mohou tilandsie od jara až do podzimu vegetovat bez větší péče o ně. A pokud je přece jen sucho, dají se postříkat všechny pohromadě, bez starosti, že polijete, co nemáte. A jak takové vyletnění udělá kytkám dobře, to si dovedu představit. Stačí pár sukulentů, které mám v bytě u rodičů. V květnu dávám po zimě přichcíplé rostliny na balkon. V září, někdy i začátkem října, před tím, než je dám zpět do bytu jsou to krásné kytky. Přes zimu zas živoří…To je koloběh kytek v panelákových podmínkách.
Giardini Ravino, Ischia
Tím nechci v žádném případě vzbudit dojem, že tilandsie jsou pro pěstování v paneláku nevhodné a diskriminovat nás bezzemky ještě ochuzením o pěstování exotických rostlin, které naopak mohou i z takového bytu udělat zajímavé místo. Jen musí správně odhadnout možnosti pěstovaných rostlin a také možnosti své.
Než se dnes rozloučím, chtěl bych poděkovat všem návštěvníkům našich stránek za jejich návštěvu. Za ty náhodné a především, za ty opakované. Tak ať se nám i našim kytkám daří a ať se konečně dočkáme pořádného jara, slunce a tepla.
Giardini Ravino, Ischia

1 komentář:

  1. Pane Kopecky, delam to jako vy, rano kytky obehnu jen tak, protoze ve skleniku je ted po ranu 13 stupnu a kdyz nema svitit slunce, tak neni ani v poledne o moc vic, tak se bojim rosit rano. V poledne uz to jde. Mam je na tyci pres cely sklenik, tak je nemusim sundavat pri roseni. Az se otepli, budu rosit rano.Sundavam je jednou tydne, kdyz pere slunce a pak je namacim. To si je pekne prohlidnu. Na roseni pouzivam postrikovac od Gardeny, oranzovo cerny, funguje od podzimu bez chyby.
    Nasnezilo,jaro je v haji, zdravim, Eva Egertova

    OdpovědětSmazat